Písmák Kde jsi?
Má milovaná Mirko,
včera jsi nenapsala. V úterý vás přece pouštějí na internet. Stalo se něco. Možná jsi jen naštvaná, kuli tomu dívčímu tajemství, doufám, že je to tohle, že sis zase něco neudělala.
Dopis 4
Má nejdražší Mirko,
Dospěli jsme do situace, kdy nic, co bych řekl, nebude dobře. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jestli to jsem já, kdo vidí věci jinak. Opravdu jsem se snažil tě pochopit a uznávám, že z části se mýlím a některé situace opravdu nechápu a některé věci vidím jiné, než jaké jsou. Ostatně všichni pouze interpretujeme skutečnosti, takže se asi nedá říct, že někdo něco vnímá přesněji, ale asi máš pravdu, že na tom nezáleží.
Dopis 3
Má drahá Mirko,
poslechnu tě, i když to tak necítím. Ale dovol mi ještě říct pár vět. Volíš hrubá slova, ale já vím, že taková nejsi. Ano, já nemám pochopení a ty ho máš, v tom máš naprostou pravdu a já s tebou souhlasím, i když si to nemyslím.
Dopis 2
Drahá Mirko,
oslovení jsem nenapsal schválně, dobře víš, protože jsem tě nechtěl prozradit, aby ses necítila podvedená, že kromě sebe odhaluji i tebe. Nečekal jsem, že se sem také přihlásíš. Vím, že tě prostředí s mnoha lidmi odrazuje, takže to měla být jen má pomůcka k oslovení.
Vím dobře, co si myslíš o mých myšlenkách, ale nemohu si pomoci.
Dopis
Víš, vždycky jsem si myslel, že umím napsat dopis (tohle bude dost osobní), ale při pohledu zpět vidím, že jsem psal spíš takovej nezajímavej deník, aby to nebylo klišé - jako když se kluk snaží říct holce, že ji má rád, ale nechce to říct přímo, tak do ní jakoby strčí, aby se zasmála jeho nemotornosti a on si připadá, jako by to opravdu řekl, - ale to jsem nebyl já, aspoň v tom dopise ne, ale víš jak to dopadá, když něco chceš, představuješ si, jak čtenář mrká, když čte tvé řádky a jak se asi cítí, když přečte zrovna tohle slovo, které nebylo vůbec lehké napsat, - ale papír to snese, to se ví už dlouho a já si teď připadám, jako bych vršil jedno klišé za druhým a točím se v kruhu, protože i psát o klišé je klišé a zdá se, že člověk z toho nemůže ven dokud se nenaučí věřit, že druhým klišé nevadí, pokud jde o to udělat někomu radost.
Chvíli to vypadalo, že tě něco mezi námi nutí ten deník číst a pak ti jednou došlo (a mně vlastně taky), že to přece nemusíš dělat, když tě to stejně nikdy nebavilo a já si nakonec myslím, že to je dobré, - myslím když holka řekne klukovi, že ho nechce poslouchat nebo ji nebaví číst jeho věci nebo jít s jeho kamarády na pivo, to je od ní odvážné a mělo by se to chválit - jako když se řekne, že všichni půjdou lyžovat a jeden řekne, že dneska ne a ostatní ho nebudou hloupě přemlouvat, že jako když je ten jejich kamarád, měl by se obětovat a řekne se spíš, když my jsme ti tvoji kamarádi, tak tě chápeme a uvidíme se později, to přece nevadí, že někdo je a někdo není od sněhu - ale je hloupé, že mi nevěříš, že bych tě mohl pochválit za to, že mi umíš říct ne a pak jsi nejistá a napjatá, když jsou tyhle situace nablízku. V tomhle jsi opravdu tvrdohlavá.
Tohle, co tu píšu, chci dát na Písmák, protože chci, abys to viděla a abys věděla, že to vidí i ostatní, - možná udělám dojem, když se obnažím veřejně a ty si budeš říkat, že jsem tak trochu bourák, i když jsem ve skutečnosti dost hubenej a slabej - přesto jsem aspoň odvážnej.