Písmák O Sněhurce, trpaslících... (Kapitola 9. a 10.)
Kapitola devátá – Princ Petr. „Ale mají moc hezkou svatbu, to se musí nechat,“ praví Eva, služebná u dvora, celkem nadšeně komorné. Komorná se usmívá. Se zaujetím sleduje prince s princeznou při tanci.
O Sněhurce, trpaslících... (Kapitola 7. a 8.)
Kapitola sedmá – Trpaslík Pinďa & Tlustá vědma. Stateční zachránci Sněhurky se přestali hlásit. Nikdo další už nepřišel. Trpaslíky pohltila apatie.
O Sněhurce, trpaslících... (Kapitola 3. a 4.)
Kapitola třetí – Sněhurka ve městě Je krásná noc. Obloha je plná hvězd, ale nejsou vidět tolik, jako v pohádkovém lese, protože tady se v obloze odráží veškeré světlo města, světlo pouličních lamp, aut a domů a hvězdy jsou proto mnohem méně vidět. Ale trpaslíkovi to ani na mysl nepřijde, počítá hvězdy i tak a má strach o Sněhurku. „Kde jen může být, za hodinu svítá a ona nikde.
O Sněhurce, trpaslících... (Kapitola 5. a 6.)
Kapitola pátá – Trpaslíci mají strach, Marihuana dochází…V pohádkovém lese povstala všeobecná panika. Většině obyvatel chybí Marihuana. Tahle rostlina obrátila celou pohádkovou říši na ruby. Byla to Sněhurka, která na mýtině vysadila sedm rostlinek konopí, hned pod svítící muchomůrku červenou – devíti tečnou a tím to všechno začalo.
O Sněhurce, trpaslících... (Kapitola 1. a 2.)
Kapitola první – Vpohádkovém lese
Kráčí plavovláska loukou. V hnědých sandálech pluje jedna její noha trávou hnedle za druhou a zelená tráva uhýbá jejím krokům, nechá se pohladit podrážkou starých sandálů a hned se zas narovnává, jen tak ledabyle. Ve flanelové košili, jež jí volně splývá přes celkem hodně obnošené džíny, jde blondýna a v té flanelové, kostkované košili má v kapse na prsou peněženku. Ne, nejsou v ní žádné peníze, jen spousta vizitek.
Balada utonulých
V soumraku myšlenek pochmurných na křídlech vážky mizí. Duchové ve snech některých, jsou někdy zlí a cizí. Na vlnkách rybníka spí tělo tak hrozně nehybné pro pohřební píseň bdí žáby a kuňkání pochybné Na křídlech vážky zanikátvůj život z těla mizí duše tvá tělu odvyká není již tvé, ale cizí.
Krásná prodavačka novin
Krásná prodavačka novinVčera večer jsem se vypravil na procházku večerním městem. Šel jsem, uvažoval o tom, co mě asi příští týden čeká, když se za mnou ze tmy ozvalo: „Pane, nechcete si koupit noviny. “Jaká žena může mí tak krásný hlas, připomínající zvuk malých zvonečků. Otočil jsem se.