Písmák Problémy s létáním
Tak jsem dnes zase lítala. Zbožňuju tyhle sny o lítání. Je to velmi jednoduché – roztáhnu ruce, povyskočím si a začnu šlapat nohama – jako ve vodě; taky musím dbát na úhel rukou a rychlost šlapání, protože někdy mě hlava převáží a letím střemhlav dolů. To je potom makačka to vyrovnat.
Pepánek
Jedu z práce domů, po cestě vyzvednu kluky ze psí školky. Jsou utahaní ze psích lotrovin, Jaroušek usíná vedle mne na lavici, tříměsíční Pepa si ustele v brlohu. Tato chvíle je pro mne vždy sváteční. Potichu si udělám kafe, čtu si e-maily a koukám, co je na FB nového.
Jak jsem doplňovala vodu do ústředního topení
Dnes bylo hezky a slunečno navzdory předpovědím o počasí. Na jednu stranu jsem byla otrávená, že musím na zahrádku, na stranu druhou jsem měla radost, že mi ta kupa práce ubude.
A protože nastává topná sezona, rozhodla jsem se, že doplním odpařenou vodu do topení. Ve sklepě u kotle máme bojler, který má vývod vody, na něm je hadice, která se namontuje do kotle, a už jedéééém.
Já sbírám
Každý denschránka domovníprázdná ježádný dopis v níkaždý denhledám ve schráncepísmo tvéa podpis tvůj. Každý densnad i v nedělihledám senkterý mi napovíže máš rádna papírovém obláčkuposílášmalé štěstí do váčku. Já sbírámvšechno, co jen lidské jejá sbírámmá sbírka má i trofejeusínáma pod polštářem váček mámze štěstíi slzami je obetkánjá sbírám. Každý denukládám do váčkusmutek svůji kousek obláčkui svůj smíchi svoji písničkukterá zníže ráda mám.
ROZVODOVÝ SOUD
Růže červenáuschlá ve vázeláska znavenápo velké námazejavorový listco právě slítrozvodový spisa nezájem žítPolštář, peřinakde nikdo neležíplotna studenákde nikdo nevaříčas se zastaviltam, kde ses se mnou smáltam, kdes‘ mě políbiltam, kdes‘ mě milovalJá vímže už je časskončit s tímskončit s tímco poutalo násByla to láskaa nebo senbylo to štěstíbylo to štěstíjá zbyla jsemŠaty svatebnímy u oltářekdyž se rozedníje mi do pláčeto všechno byl jen senkterým já žiladnes tě potkám jenu soudu –to bych nevěřilaVidím chladnou tvářcizí oči v níneudržím pláčje ti to protivnýrozvodový soudjá a láska mározvodový souda nenávist tváJá vímže marně snímže musím jítsmířit se s tímže život jde dálByla to láskaa nebo senbylo to štěstíbylo to štěstíteď já - zbyla jen.
Tři dny a tři noci
Ten kolotoč začal už v autobuse, když jsem jela do nemocnice. Autobusem normálně nejezdím, protože tam, kam jezdím, autobus nejezdí. Ale k nemocnici jezdí, a tak jsem ho použila, aby mi tam mezitím za ty tři dny, co budu v nemocnici, neukradli auto. Vzhledem k hromadnému zdražování všeho jsem si nebyla až tak jista, zda cena jízdenky je tatáž, co si pamatuji.
Ó Václave !
Zítra možná pochopímže my dva už nejsme týmzítra možná dojde miže není láska na zemiÓ Václave, ty můj Vendoó Václave, ty můj Vendoó Václave, ty můj Vendoosudový. Zítra, až mi dojde řečpřipravuji svoji ztečzítra, až mi dojde dechto bude pech, to zas bude pechÓ Václave, ty můj Vendoó Václave, ty můj Vendoó Václave, ty můj Vendoosudový. Sex a džez a erotický běsto už máme za sebouvím, co chceš a co dokážeš dnestrefit přesně sekyrouKdyž já přijdu, ty jdeš spátnemáš chuť si povídatkdyž já hodím úsměvemty kladivem, ty kladivemÓ Václave, ty můj Vendoó Václave, ty můj Vendoó Václave, ty můj Vendoosudový. Když mám chuť se milovatty mě pošleš zalejvatkdyž si chci dát panákatak moje chuť tě nelákáÓ Václave, ty můj Vendoó Václave, ty můj Vendoó Václave, ty můj Vendoosudový.
Mám naději
Mám naději, že uslyšímjak tenkrát tiché klepánímám naději, že uvidímjak tenkrát krásné svítáníco vzal mi časten neúprosný časMám naději, že ve spánkuzas budu číst tu čítankumám naději, že najdu snadtěch řádků pár, kde měl’s mě rádco vzal mi časten neúprosný časMám naději, že budu čístsnad už postý ten náš lásky listže ve snech mýchmi zůstáváš jako dřívMá naděje je to posledníco mi zbývá, tak jen řekni mico já dělat mámteď jen věřit smímpohádkámMá pohádka je červenáa slunce v ní své místo máa láska všechno spoutávápohádka má teď zůstávájako senjak pohádkový senTys pro mě byl jak malý princmně nezbylo už vůbec nicsnad jenom živé vzpomínkyúryvky z mé čítankykde měl’s mě rádpohádkově rádAž přijde čas, jako v pohádkáchvezmu uzlík, půjdu po horáchpřejdu devět řekpůjdu po lukáchza tebouUzlík, střevíce, hůl a čepicerady na cestu dá mi babicev pohádce tak býttak bych mohla sníto štěstíMám naději, že uslyšímtvé kroky a tvůj tichý hlasmám naději, že pohádkana chvíli si zdřímla v násže přijde časkdy probudí se zasMá naděje je to posledníco mi zbývá, tak jen řekni mico já dělat mámkdyž tě ráda mámk zblázněníKdyž už nejsi tu a mou paletuvzal jsi s sebou a já sama tumám se potýkat, před světem utíkatdo sněníMám naději.
NECHTE MALIČKOU
Nechte maličkouať si kreslímalou tužtičkoudětské kresbyNechte maličkouať si hrajemožná, štěstí svéteď malujeDejte jí barvydejte jí štětceznala jsem malířemalíře – slepceModelku též měli když slepýbarvám rozumělten čas letíModelku též měljá jsem mu stálacitem viděl lípaž jsem se bálaNa obrazech, plátnech bílýchvykouzliltělo tvarů dokonalýchjá jsem stínTvrdil mi, že krásná ženajako jánemůže být zobrazenaskutečnáViděl všechno zkresleněv mozku svémdokonalé, barevnév tom světě šedivémViděl všechno barevněve svých barvách žila lásky vyznáními v barvách nakreslilTen obraz visí támhle na zdi;a ta maličká, to je naše dceraVěda lékařskáach bědavrátila mu zrakach bědaspatřil tělo mé –- ach, bylo to odpornéSebral se a šelpozdravit neumělon byl pro mě jedinýani neví, že je otcem rodinyTak nechte maličkoui ty kresbyvidí strohý světa tak ho kreslíTak ji přeci nechte hráta dejte jí víc barevona neumí ještě lháta kreslí ze šedivých paletDejte jí barvydejte jí štětceznala jsem malířemalíře – slepceVěda lékařskáach bědavrátila mu zrakach bědaspatřil tělo mé –- ach, bylo to odpornéSebral se a šelpozdravit neumělon byl pro mě jedinýani neví, že je otcem rodinyA ten pán, ten teď maluje krajiny .
Není Štědrý den jako Štědrý den
Hospodář má nové koleno – byl s ním před měsícem na operaci. Já jsem před dvěma týdny byla na operaci ucha, ale nemám nové ucho. Zato mám spoustu nových zkušeností a zážitků. Ucho je zatím hluché a zmíněná operace mi maličko změnila stabilitu, takže mám denní pomejdanový stav – někdy se motám více někdy méně, ale motám se stále.
Paleta tónů
Dejte mi perojá verše budu psátdejte mi štětecjá budu malovatdejte mi láskua já se budu smátdejte mi sílua já se budu prátNic z toho nemámvšak můžu rozdávatslzy a smutek napořádDejte mi rosua já ji budu pítdejte mi duhujá v barvách budu snítdejte mi růžijá vůní budu žítdejte mi štěstía já se budu mítNic z toho nemáma přesto chci tu býtslzy a samotu ukrýtAž budu verše psáta lásku malovatštěstím se budu smáta úsměv rozdávatAž rosu pohladíma k růži najdu rýma v duze barevnéaž objevím svůj stínZmizí to šeroco stále v duši mámosuším slzya úsměv já vám dáma štětcem tónůpak já zahraju vámbarevnou píseňtu nejhezčí co známv paletě tónůsi barvy vybírámty všechny potom zazpívámAž budu verše psát.
Zbytky lásky
Bejvala, bejvalaláska jak z pohádkyjednou se ztratilazbyly jen odpadkyOdpadky lásky téjsou trochu složitécopak to nevidíšběží tu o dítěTo si v mámě klidně dřímánevidí, jen slabě vnímámá tu vše, co jen si přejevšak auvejs, co se to dějeVšechny zbytky musí stranoutak jen běž, ať nejsi mámoupřervi to, co v tobě dřímáona přijde láska jináTak přešly neděletak přešly měsícepřišel i jiný pánmiloval veliceSvatba se konalavšechno je nádhernévšechno si koupilijenom to dítě neZa peníze dítě nemášve zbytkách to svoje hledáškdyby šlo tak všechno vrátitza štěstí se musí platitŽivotem zaplatíš živottenkrát ne a dnes už chceš hotak zaplať, že nejsi mámoumohla jsi jí bejt už dávnoBejvala, bejvalaláska jak z pohádekneměli rodinudali se do hádekOn od ní odešelzůstala samotnábez dětí, bez láskybez smyslu životaBejvala, bejvalaláska jak z pohádky….