Písmák Hvězda
Vlk stříbřité srsti padá
Narodí se, umře mladá
Poslouchám světlo vokolí
Spadne, nic už jí nebolí
Šedá (Obrazy 2)
Vlnka klidná na hladině
Stopy něhy vbílém víně
Slova prázdná, jež nikdy nepřestanou
Holubice letící i spolámaným křídlem
Mám dát název pro pouhých sedm slov?
Jako perpetuum mobile,
tančí,
čeká na armagedon.
Zůstává
Hrneček čaje vtřesoucí se ruce kouzel
Dolarová bankovka pod poslední vrstvou sněhu
Stříbrný prstýnek ležící vlouži pouze
Diamantový motýl čekající na něhu
Bude líp?
Hořící svíci drží vnáručí
Udělám vše, co mi poručí
Černá, bílá vjednu skryté
Srdíčko do stromu vryté
Noc
Kouzlo temna blíž se probíjí
Zvuky nesou se do ticha
Měsíc kulatý tě ubíjí
Poslední šramot utichá
Louže
Kov noří se hloubš
Poslední výkřiky vzteku
Pozdě je líto
Některým lidem do breku
Pokropení
Dřevěný panák slyšící na jméno Nikdo
Nikdy se nedozví kdo (ho vyrobil)
Kouzelný ubrousek prostřený vlese
Už se nese (královská hostina)
Zvířecí
Čistokrevný pudl běžící směrem pryč
Krvavá rybí ploutev naposled dotkne se těla
Muška zamotaná ve složité síti věčnosti
Stažený ocas vlka promění ji vširoširou pláň
Každý byl někdy
Temné kruhy možná už neschová
Nikdo se ke mně takhle nechová
Umírám touhou podlehnout snění
Láska je krásné myšlenek pění
Obrazy
Vlnka klidná na hladině
Kapka krve vbílém víně
Slova prázdná, jež nikdy nepřestanou
Ubývající svit měsíce skaždým dnem
Části lásky ztrácejí se v dáli
Střepy hrnečku už dávno nikdo nepotřeboval
Židle stojící na starém perském koberci
Lákavě ležící nůž pod obráceným talířem
Křišťálové kapky dopadající na dřevo buku
Věřit se někdy vyplatí
Budu vám vyprávět příběh. Věřit mu nemusíte, vlastně ani teď, po tolika letech nevím, jestli se mi jenom něco nezdálo. Tenkrát jsem byl mladý, celkem pohledný mládenec. Úplně jiný než dnes, jak tady sedím, prošedivělý, v houpacím křesle a s předoucím Albertem na klíně.
Reálná fikce
Psal se rok 3746. Denny se naklonil blíž kobrazovce. Už to skoro měl. Byl blízko.
Křeslo
Už se tomu nemůžu vyhnout. Už nepomůže žádný útěk z vězení jako v minulých letech, ani nepomůže žádné ujišťování, že jsem nevinný. Je to částečně pravda. Osminásobnou vraždu, za kterou jsem byl odsouzen, jsem nikdy nespáchal.
Zrada
Nikdy mi nevadili ani nevadílidé jiné národnosti, ale už vPrimě na gymnáziu byly sLinou, jak se jí říkalo podle jejího pravého vietnamského jména Linn, docela problémy. Tedy spíš sjejí matkou. Na obědy jsme ze školy jezdily do školy o pár stanic vzdálené, protože na naší škole jídelna nebyla. Jednou jsem tam byla se dvěmi kamarádkami a Lina za náma přišla plačky, že jí její máma nepustí domů, protože Lina ztratila klíče.
Nespravedlivá smrt
Před mým čumákem se mihla veverka. Rafl jsem po ní, ale vtesácích mi zůstalo jen pár zrzavých chlupů. Veverka skočila na strom a vyšplhala se do jeho koruny. Skočil jsem za ní a drápy jsem se zaryl do kůry.
Přesčas
Ten den vtovárně byl těžký. Několik dělníků onemocnělo, proto bylo spoustu práce. Všichni už odešli, protože končila směna. Vtovárně zůstal jen Jim, chtěl ještě něco vyřídit.
Výhled z okna
Zazvonilo a do třídy vešla učitelka. Ach jo, zase ta nudná fyzika. Učitelka začala blábolit něco o nějaké gravitaci a já se zakoukal zokna, kde právě platila gravitace u nějakého květináče, který letěl zokna paneláku. Dopadl těsně před nějakého starého pána, který uskočil a začal hrozit holí nahoru, nevědíc, odkud květináč vypadl.
Úplněk
Ležela jsem vposteli a nemohla jsem usnout. Byla zase jedna ztěch nocí, které jsem probděla. Úplněk. Venku se rozléhalo vytí psů, možná vlků.
Čepice a šála
Strčila jsem do své kamarádky sedící vedle mě a obě jsme se začaly hihňat. Měli jsme zrovna hodinu sexuální výchovy a ani jeden obličej našich spolužáků nezůstal vážný. Učitelka si smutně povzdychla, jak můžeme být tak nechápaví, a dala nám volno, i když do konce hodiny zbývalo ještě pět minut. Vyšly jsme sLenkou na chodbu a probíraly jsme všechno, co jsme se dozvěděly tuhle hodinu.
Jako za starých časů
Vspanilém zámku jinoch sedí
hlavu vrukách, zokna hledí.
Dveře se otevřou, žena vchází:
„Synu můj jediný, co ti schází. “