Moji přátelé
Sval roztržený jako údolí Hronu,
zvuky rozeznívající se vdutém prostoru,
křížek na ruce perem vyrytý.
Ty máš přece mlčet.
Nádražní poezie II.
Vzduchem se nese klaunský smích,
ten co pouze zduše vychází,
rychlé pohyby rukou vmístnosti:
„Jakses dnes měl miláčku. “
Nádražní poezie I.
Až motýli vzlétnou zpapíru,
a jejich křídla nás pošimrají na břišní stěně,
sejdeme se na cestě,
která vede do ráje.
Blíženci
Dva blíženci na rozlitém inkoustě,
vsakující se do dopisního papíru.
On vládce všeho světla,
ona rodící se zjeho krve.
Chťíč
Chci, abys poslouchal jen mě,
i když já jsem z„generace zašpuntovaných uší“.
Chci, abych byla jediná,
i když ty jsi jeden zmnoha.
Chladné milování
1. Obrazce vaší láskou psané,
milencovým papírem tabulky našich oken jest,
jste spolu sepjatí,
vždy doprovází Tě na cestě měsíci.
Hra stínů
Poslední vyzvání půlnoci,
opona řas zvedající se.
„Vítejte na představení hrůzy,
raději nohy pod deku schovejte. “
Akt
„Kolegyně, kolegyně, stou modrou jste to přehnala. Teď jste vytvořila jednu velkou modrou kaňku. “
Při pohledu na záda svého profesora vzteky mrštím seštětcem zašpiněným od modré. Kdyby tak věděl, že se do mých obrazů vkrádá právě tenhle odstín od doby, co nás začal učit.
Vánoční aneb pochody básnického střeva
1.
Zvonek tiše zazní,
dětské oči zajiskří,
opět přišel čas cukroví.
Zvonkohra
Tichá hra zvonkohry,
motýlí tanec na rentgenu břicha,
rozklepaná kolena vrytmu čardáše,
zodvážné Xeny baletka na trámě.
Pozůstatky
Černý samet nahánějící husí kůži,
ty sliboval jsi mi modré znebe.
Záře tisíce bílých svící,
ty sliboval jsi mi žár Tvého srdce.
Titanic
Proplouvám mořem šedi,
mé dny jsou beze změny,
však ticho Arktidy prorážíš,
nejsi ale ranním sluncem vycházejicím,
Rez
Jsme dva nálezy z muzea,
nenatření proti korozi,
kdy 2 roky rovnají se 4000 let.
Kdy přátelství sežrala rez,
Kolikrát
Kolikrát se musí člověk zklamat,
aby měl duši velikosti špendlíkové hlavičky,
kolikrát musí cítit bolest,
trhající vše na kousky.
Poutníci
Zase jste se vynořili ze svého úkrytu,
vy poutníci tváře.
Zvěstujete radost nebo smutek.
Vpíjíte se do kůže,
Hodina cizího jazyku
Je t'aime
francouzské líbaní
I love you
anglické milování
temnota
Tiché dřevo trámů,
propast pod jeho okrajem,
balancuješ na hraně temnoty,
motýlí tanec mezi pavučinami,
Nebeská
Vězení ze studených kamenů,
oči upřené do stropu,
nehty zatnuté do dřeva.
Prosíš jediného zmatky čisté,
Zprávy
Na mobilu vymetený displej,
tak ozve se někdo.
Polechtá mi moje ego,
trpělivě klepu nohou,
Papírová čepička
Zpod deky vykukují „chlupaté kamarádky“,
slyším šustění papírové čepičky,
zkteré jde loď pro Kolumba postavit,
jeřáb, pyšný, ale přece jen zpapíru.
Širák Indiana Jonese
Odhazuji do dálky širák Indiana Jonese,
ten, který měl moje oči chránit před sluncem.
Přestávám být Champollionem vsukní.
Nebloumá duše po hřbitovech,
Tvář duhy
Něžně proplouvá vzduchem,
směje se na mě tváří duhy,
když chci se ji dotknout…
Ona najednou zmizí.
Daleko a nikde
Oči vpralesu myšlenek ztracené,
tělo ale obklopeno stěnami pokoje,
daleko a nikde,
duše emocemi zmítaná,
Technika
Ty, co nutíš mé oči utíkat,
nutíš se mě schovávat,
klikat zmateně,
když dveře pokoje se rozrazí,
Popel
Stokrát mou rukou osahané,
inkoust slzami vybledlý,
listy smutkem čtenáře zkroucené.
Choulím se vkoutě,
Bolest
Ta, co proniká do kořenů zubů,
co trhá duši na kousíčky popsaného papíru,
dokáže ničit, ale i posílit.
Šířící se přes tepny,
Minulost
Pomalu otevřu dveře. Moc nevím, co tu dělám, ale slib je slib. Zmístnosti na mě dýchne chlad a snad i pach krve. Co bych u něj mohla také čekat.
Snílek
Sklouzávám do světa snů,
tak rychle a ráda…
Když realita ztrácí obrysy,
já stanu se vrcholem lidstva.
Anděl
Anděl znebe padlý,
knašim nohám modlící se,
z kamene, ale srdce živé,
slzy bez soli na tváři dětské,
Duševní rozstříštěnost
Choulím se do sebe,
do nejtemnějšího rohu duše,
do nejmenšího střípku
své duševní roztříštěnosti.
Dopis
Pro tebe, má neznámá
Nevím, jak mám začít, nevím, jestli si tento dopis někdy přečteš, snad ano. Chybíš mi. Kam jsi zmizela. Ráno jsem čekal, ale ty jsi se neobjevila.
Láska pod věží
Pomalu jsem si balila věci a těšila jsem se na svůj pobyt ve Francii. Prázdniny ještě nezačaly, ale já už jsem dostala své vysvědčení. No nebylo nic moc, ale to mi bylo úplně jedno. Chystala jsem se na svůj výlet snů.
Věci
Odpadkový koš,
pyšně stojí vrohu.
On přece je hlavní pán,
ke mně lidi hrb sklánějí.
Starý dům
Okapy mechem ošacené,
střecha hrající světrem na honěnou.
Pahýl komínu vyhlížející do kraje,
lev, který ochraňoval vchod.
Princezna z nebe spadlá
Ta, ze kterou jsem skrývala tvář,
ta, co byla já, ale přece jiná.
Silná a krásná,
tou co toužila jsem být.
Starý svět
Tráva věky prošlapaná,
silnice deštěm popraskaná.
Kameny pamatující stovky tváří,
magie, která obklopuje nás
Sbohem
Cítím na jazyku chuť tvých úst,
toužila jsem po tobě,
ale nemám tě.
Na kůži cítím tvé ruce,
Voda
Horká koupel,
smývající útrapy dne.
Studená sprcha,
která probudí mě ze snu.
Noviny
Nové zprávy všemi chtěné,
pak spálené v kamnech,
včerejší noviny,
nikdo už nechce.
Noc
Stíny nocí oživlé,
rohy plné života,
tiše oddychující lidé,
však temnota nebezpečná,
Knihy
Některé stokrát osahané,
jiné ladem ležící,
boky zaprášené.
Slova už tisíckrát přečtená,
Tanečnice
Hvězda padlá zjeviště,
růže, kterým už listy opadaly.
Sláva léty zašlá.
Ta, která tančila,
Duše
Jak nevyřčená slova,
která měla vpokoji zaznít.
Jak koule přetěžká,
táhnoucí na dno jam.
Labuť II.
Jednou objeví se on
ten, který tmu rozrazí.
Labuť už nebude plout sama
on vysvobodí ji ze tmy.
Létání
Do nohou mě studí železo zchladlé nocí. Stačil by jeden krok a pak…. . Jen volnost.
Budík
Někdy je vysvobozením
jindy budí nás zráje do bahna dnů
dokáže utnout nejhorší noční můru
ale také pocit, který už se nikdy nevrátí.
Tulipán
Tulipán
Smutně čeká vkvětinářství,
snadějí vyhlíží.
Kdo si mě asi koupí.
Nový den
Nový den
Tanec víly po březích,
Zvony bijí na věžích
Kočky vracející se znočního výletu
Tobě
Tobě
Tvá náruč mě chrání,
když vnoci se stíny hýbají.
Tvé měkké tlapky mě hladí,
Kaplička
Kaplička
Tašky mechem porostlé,
panty rzí zkoušené,
okna vysklená.
Básník
Básník
Bolest hlavy,
chvatně psaná slova,
slunce, které opouští parket,
Labuť
Labuť
Bílá labuť na jezeře
Sama proplouvá po hladině
Sama tančí po parketě
Vlak života
Vlak života
Před očima nám běží život
Utíká jak monotónní krajina
Vlak života sviští po kolejích,
Zakázaná láska
Zakázaná láska
Kapky bubnují rytmicky do oken kavárny. Smutně sleduji okolí a netrpělivě se dívám na hodinky. Vduchu zuřím. Aspoň jednou by mohl přijít včas.
Tančím
Tančím
Chci na tebe zapomenout
Mé boky se vlní do rytmu
Chci ze sebe setřást tvou vůni
bez názvu
Kapky buší do parapetu stejnou píseň
Já píšu tuto báseň
Mé srdce se otevírá jako kniha
Ale ty vní neumíš číst
Noční boj
Noční boj
Pomalu se blíží večer a já už dostávám strach. Ruce se mi mění v ledy a celé tělo se koupe vstudené koupeli mého potu. Dávám dobrou noc mým rodičům a súsměvem je opouštím. Pomalu si lehám do postele a snažím se na nic nemyslet.