Písmák V přestávce mezi životem a tamtím
VPŘESTÁVCE MEZI ŽIVOTEM A TAMTÍM
Modrými řekami tvé kůže
propluly čepele jak lodě
na svojí cestě ke svobodě
POCTA LESU
Modlím se k zemi
za lesy
- ty tiché mosty mezi zdmi -
ty mosty, jež čas nezlomí,
POHŘEB
Věnec z oblohy položili na rakev a přihlíželi, jak se spouští dolů. Pak tam ještě někdo hodil hrst červánků a hrob se začal pomalu zasypávat. Zazněla hvězdná sonáta a Měsíc s dojetím odříkal svůj projev na rozloučenou. Země byla jedinou pozůstalou a tak se jí šlo hromadně popřát veškerou soustrast.
Kdo obývá dutou duhu?
V oblouku nad městem vzpínala se duha
byla překrásná červená a žlutá
na povrchu měkká uvnitř celá dutá
Araneae
Mám Tě ráda miluji Tě
Moje láska
ochrání tě
MOJEláska - žádná jiná -
U konce...
Před koncem světa přijdeš na rozcestí
vítr tam s láskou kolíbá své děti
(můžeš v nich hledat svoje vlastní přání)
jsou zahrabané někde kolem tebe
Naděje
Čekaje na smrt protivníka
zůstáváme státpřed branami
a přes to všechno,co se říká
naději nemám - umřela mi.
V LABORATOŘI
Mouchy
ukřižované na špendlíku.
Potrhaná motýlí křídla.
Poslední přání -
Někde jinde
Ležela na vlnách na břehu Písčiny a za nějaký čas ji dnešní neobyčejná tichost písku donutila otevřít oči. Šla po moři až k pláži a tam potkala Jeho. Hledali spolu v písku zahrabaná slova. Potom z nich dělali bábovky.