V PŘESTÁVCE MEZI ŽIVOTEM A TAMTÍM

Modrými řekami tvé kůže

propluly čepele jak lodě

na svojí cestě ke svobodě

a tobě

nikdo nepomůže

A tamto nepřichází tamto má vždycky čas

Tamto se plíží

                       tiká

                              uvnitř nás

Nic neslyším.

Jen nepovídej.

Odečti ticho…něco zbyde…

To jen mé srdce!

Zdivočelo…

Jak touží utéct…! Kdyby smělo.

Ven ale nesmí

/Zamkla jsi je!/

tak uvnitř tiká

doufá

bije…

a křičí, cos to udělala…???

/Máš odvahu… Jsi jedna z mála,

co neutíká. Jde mi vstříc…/

Je zbabělá. A to, co chtěla,

neměla nikdy sílu říct…

K čemu ta slova? Význam ztrácí,

když není nikdo, kdo by poslouchal.

K čemu ta…l á s k a?

/Stejně vykrvácí…/

srdce se ohnou a my půjdem dál

Ohnutá srdce ponesem si s sebou

a nezbyde

než věřit na zázrak

/

Chtěla bych začít

znova od začátku

chodila bych víc bosa po trávě

a hledala bych víru

Víš v Bohu ne

(spíš ve stéblech)

Tebe bych znala

jenom ve svých snech

a s ránem už bys nebyl…

Chtěla bych začít

znova od začátku

chodila bych víc bosa po trávě…

míň bych se bála

víc bych naslouchala

šeptala bych svá přání do lastur

A věřila bych

tomu, kdo je stvořil

(Víš, Bohu ne)

to jenom moři

protože moře neumoříš

protože moře

neumře

/

A žádný tunel

/podvedli tě/

a žádné světlo

/jenom tma/

tma tiše dýchá

nepospíchá

tma hledá duši

/člověka/

A moje srdce?

(milovalas?)

jestliže ano

tma to ví

srdce je bolest

- bolest duše -

tma od bolesti

uleví…

Bojím se noci

noc je zima

Noc není zima

ale chlad

chlad neublíží

jenom studí

chlad ukolébá

neprobudí…

/…A spánek je čas na návrat/

Bojím se noci

noc je zima

bojím se noci

neusínám

Chtěla bych počkat do rána…

Ráno je hluboké

a strmé

a nad nikým se neustrne

Ráno je kruté.

Nevěřím

Lžeš sama sobě. Bojíš se ho. Bojíš se světla.

Jako stín.

Stíny jste vy…já ještě žiji…

Ráno je kruté….nepromíjí…

…chci vidět slunce

naposled…

Slunce jen bolí…Každé ráno

propálí tichý snový svět…

Slunce je marná naděje.

To není pravda. Slunce je

jen jiný měsíc…

Noc je dlouhá. Do rána času.

Kdy to vzdáš?

…slunce je

život…

Možná ano…

Jenže ty právě

/ umíráš…/

…

Tohle jsou stíny uvnitř mně.

Bojuji s nimi neustále

/někdy mám pocit, že už málem…/

…Schází mi důvod, proč se přít…

/ Někdy je strašně těžké dýchat

A strašně těžké

neumřít /

Čekám už dlouho. Odezněl jsi…

/Pořád se ještě ohlížím/

a pátrám ve tmě

Už tam nejsi…

A skleněnek je málo

víš…