Slza
Stojím u okna
a čekám až tváře skrápí
slza radosti
slza starosti
Moje vlast
Dokrve dral jsi moji kůži
státe můj, má zemská tíže
chvíli dál a chvíli blíže
jediný stál jsem mezi muži
Zrození básníka
Do třpytu se díval a znal svá přání
když stříbrné mince házel do fontány
Sám moudrý Goethe jej kdysi křtil
sudbu básníka si pro něj vyprosil
Soudce
Co vlastně víš o životě
že radíš mi
jak mám ho žít
jak milovat
Vítr
Plamínek sfoukne ti
a potom odletí
tam někam za obzor
na konecsvěta.
Vše, co dělám,dělám rád.
S každou slzou je mne méně
s každou zradou umírám
že své srdce ztrácím denně
za to si mohu vlastně sám
Stesk
Nejsem zde doma a dobře to vím
a vím, že jiná Zem leží mi v srdci
Měl bych být vlastencem, jak mnozí byli
však na tu Zem vzpomínám přeci
Paběrky
Tak jsem se zase jednou zamyslel. Ne, že by to bylo něco ojedinělého, ale přece jen, vše na papír dát nemůžete.
Vlastně ani v téhle chvíli si nejsem jistý, zda zrovna tahle myšlenka se na ten papír hodí, ale kdybych to měl brát takhle, nikdy bych nic nenapsal. Radši.
Prázdno
Prázdno
Prázdno je výkřik vhozený do ticha
stejně tak ústa
hruď, která dodýchá
Patřím tobě
Zase jistě láska vzplane
a Země se točit nepřestane
ať budu žít
nebo mrtev tlít
Nesmrtelnost
Nesmrtelnost
ta láká člověka
dokud její chuti neokusí
poté se snáze zhnusí
Sebe vzdám se rád
Sebe vzdám se rád
Nejsem starý
nejsem mlád
Nejsem léto
Budu tě milovat
Vyznání
Budu Tě milovat, kdekoli octnu se
cokoli s námi ať stane se
ať půjdu po zemi, peklem, či na nebe
Touha po smrti
Touha po smrti
Smrt šátrá po mne hnáty svými
já pažemi zjizvenými
bráním se a život uniká
Balada o lži
Balada o lži
Věřit můžeš, komu chceš
nemáš pravdu, však nebráním ti
věř lžím, když sám jsi slepý