Písmák Života dárce
Dává nám život, nikdo se jí nedotýká.
Měli bychom děkovat, ale radši ji schováme.
Využíváme jí a neplatíme.
Chováme se k ní hnusně a ona si nestěžuje.
Blbý, co?
„Cože. Ivetka je ve vězení. Za co. “
„Nevšimla si, že vláda vydala zákon 526%85(„.
Voyeur
Zkusil jste se někdy nějakému představit.
Cestoval jsem dlouho a hledal jsem to správné místo k žití, prošel jsem mnoho domů, zažil hodně. Jednou, když jsem náhodou vlezl do koupelny a díval se na milující se pár, mě chtěli zabít. No, vážně.
Sníh i v létě.
Stál jsem na náměstí a popíjel pivo, když se znovu otočil svět. Všichni obyvatelé našeho malého městečka spadli a narazili do stropů či do báně. Ve chvíli kdy narazili, se svět znovu otočil a my zase spadli na zem. Chvíli po dopadnutí, se mi na ramena začal snášet poprašek bílých papírků.
Kruva už!
Kruva už. Do fíče plesnivé. Tohle mě miluje. Jakože soulož neslušně, žeano ;-)
Nejenom, že jsou/jste všichni banda k terénu, ale ještě nemůžu jít na koncert, páč si CIZÍ matka usmyslela, že jedu kamsi do rpdele.
Roztržitý profesor, muž, práce, pointa
Každý určitě zná, z filmů z knih, postavu roztržitého, chcete-li zmateného profesora. Pokud tuto postavu neznáte nevadí.
Jeden z těchto profesorů právě přišel domů, sedl k počítači, zapnul ho, otevřel jakýsi neznámý program a začal psát. Psal povídku.
Haf?
Proč jsem to udělal. Kdo ví. Ale co už, jsou čtyři ráno a já, ač zcela střízlivý, stojím před domem a nejdu dovnitř, ale jdu ven, pryč. Kam.
Nejbásnivější báseň ze všech
Lunární oř lunařil po hrobě.
Lupa na okně zapálila, již
hořící koláč.
Buhé, brečel hermafrodit, dit,d…
Okurka v láku
Stojíš či ležíš v malé míse, nevíš to sice úplně přesně, ale odtušit se to dá. Jsi, existuješ, to víš jistě, protože myslíš. Bohužel ale neslyšíš, nevidíš, necítíš. Víš, že jsi bezmocný a jediné co vlastně můžeš, je přemýšlet.
Jen kniha a muž
Padala několik minut, než dopadla na krásně měkkou a vlhkou půdu, dlouho ležela v klidu a nehnutě, ale po čase se začala pomalu propadat, pomalu se sunula stále níž. Najednou odpor přestal a ona spadla, ocitla se v naprosté temnotě se společností několika tisíců, milionů jí podobných osob. Společně šly stále kupředu až se dostaly na povrch, ranní slunce je přivítalo svými paprsky, ale ona si stále razila cestu vpřed. Celá masa se točila a ona se na chvíli objevila na vrcholu, nelíbilo se jí to, protože začala mít nutkání odtrhnout se od davu.