Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePíšťalka
11. 06. 2009
8
15
2991
Autor
Marlav
Jsem otlučená píšťalka
píšťalka, dřevo břízoví
ta, co stůně, když jí tělo řezbají.
Když ústa prvně se přisají
vzduch, co chví se ve mně
rozezpívá se náhle po kraji
a prsty, co na mě sahají
veselí, strach, smutek zahrají.
Mě otlučenou píšťalku
v trávě nechal tu ležet
pro drzou, nezralou, kdejakou holku.
Že mě chce se brečet
neví ten cvrček
co po mě leze
a mě se slze
že on cvrče
a mně souzeno mlčky ležet.
Byla jsem krásná
voňavé dřevo
a sytý modrý lak
píšťalka z lásky
pro radost,ach tak-
teď ležím tu a vedle mě mák
ze stromů loupe se kůra
všechno mění frak.
Už nejsem laškovná koketa
ani hlas nemám jak pták
proto snad odhodil mě jen tak-
A ten malý cvrček
srdce mi rve
ještě je mládě
a krov se mu pne.
Kdo ještě o mne tady
a kdy zakopne?
15 názorů
Štěpa z Hřibska
15. 09. 2009
pro qqqqq, tady já děkuji, dost si vážím toho, že oceńuješ osobní styl a ne originalitu jak já říkám za každou cenu, ano chci psát pro obyčejně neobyčejné lidi o tom, že nás v životě určité zážitky pojí, ale i rozdělují, tak to vnímám*
ano, nebude první, ale já tady sleduji, že někteří autoři se bojí obyčejných, ale srozumitelných přirovnání a halí se do patvarů až nesmyslů.Já se pokouším psát o životě a ten je i obyčejný a krásný, těžký, vážný, zlý a tísíckrát si podobný i jiný, jen né nesrozumitelný, tak jako někteří píší... Na Měsíci, už také nikdo nebude poprvé, mají tam snad letět vlakem, to je podobný nesmysl.Ono je těžko nově něco vytvářet, lidská existence již okusila mnoho podob, záleží na nás samých jak staré budeme zas a znova tisíckrát jinak prožívat a cítit, zkoumat a znovu hledat.
Nechci být za každou cenu originální, chci být srozumitelná, otevřená,čistá a možná i prostá.Děkuji*
Marlav: Nemyslel jsem to jako opisování… ale subj. náhled na něco, co považuje za nutné někdo vyslovit, i když ví, že nebude první… Ve Tvém případě to ale (jak je vidět)neplatí. (Mne napadla vlastně pouze jen alegorie na tu básničku z prvního dílu „Básníků“ , další momentálně z rukávu vysypat neumím… ale třeba ani nejsou a je to jen můj pocit…)
Moc se mi líbí to přirovnání, není originální, ale líbí se mi pokaždé…a bude se mi líbit příště zas… Jsou to něžné doteky rtů a prstů… dech beze slov… a výsledné tóny, které mohou hladit, rozesmát, i mrazit… Stejně, jako přistupujeme k píšťalce, měli bychom přistupovat k ženě. Je to vztah úcty, pokory a péče… Je trestuhodné píšťalku odhodit… Omluvitelné je píšťalku ztratit…a truchlit, pokud ji nedostaneme zpět… *
snad píšťalka najde chlapce, který si na ni rád zapíská a bude šťastný z jejích tónů. Pěkné