Svět s prostřenou náručí
Umyj si ten zvon, dávkovači, odteď užbudeme všichni jenom žít. Iff nasypal mému sektoru plnou hrst třešní, což dodnes nechápu. Říkal přece, že v dubnu už nic nesežene. Lhal.
Žulé
"Zhostil jsem se síta po našem" dodalŽulé po setmění. Dělal, že mě nevidí - důstojného, blahořečeného, se zeleným trojúhelníkem v kapse slušivých mrkváčů. Dělal, že nevidí ani kořenovou zeleninu nepravidelně rozházenou před Tyrkysovou lagunou. Podnikem, známým lehkou dostupností především heroinu.
rozstřel
Stála tam na druhé straně barikády už dvě hodiny. Za chvíli se setmí a to jsem zvědav, co pak bude dělat, pomyslil jsem si do dlaní. Jdi domů, ještě tě s náma uviděj. řvali jsme na ni.
co všechno čeká ve skle
říkám to neustálejahodovými ústyna vadnoucíloucehřebeny v pluchách zadco všechno mi teď docházíco všechno čekáza sklem
já a plážzatmění
rámuje dřevokaz
kam jsem to šel