Možná příště
Sním.
Dívám se na slunce přes barevná sklíčka.
A od nohou mi odkřikuje šeď života.
Zůstávají za mnou kaluže a vnich se modrají odštípnuté kousky skla mých snů.
Čtyři roční období
Podzim
Položila jsem ruku na tvoji hruď a cítila bušení srdce. Jednoho dne se zastaví, tak jako všechna srdce.
Ale teď nebylo žádný jednoho dne, ležel jsi vedle mě a spokojeně oddechoval. Jsme tak jiní.
Někdy mám pocit, že je mi dnes líp
Chci vidět modrý nebe a kouřící komíny.
Chci natírat ploty, chci malovat zdi, sázet kytky a sekat trávu.
Chci chodit vdešti a vidět odkvétat tulipány.
Chci cítit jaro ve vzduchu a nabírat nohama podzimní listí.
Tahy života
Jako vítr vkorunách
touha její duše
jako ruce na strunách
srdce nahlas tluče
Hledání slunce
Kapka padá
Kap kap kap
Po stech pouští kapky mrak
Mračí se tu nebe
Kdo uteče, vyhraje
Legíny, na tom tepláky po kolena, tílko, tričko, svetr a na tom ještě mikina, čepice a šála, případně rukavice a podkolenky. Dusot a zrychlený funící dech. Místo mluvení se zajíká, je rudá a většinou jí tečou nudle znosu. Vyskytuje se jenom za tmy, za denního světla nevychází.
Nemá to název...
Nenič teď mou křehkou duši,
tvou lásku už roznes prach,
jako pes tu smutkem kňučim,
zbyl tu jenom zrady pach.
Teta na plný úvazek
Máte děti. Já ne, tedy alespoň zatím ne. Ne ty vlastní. Tak trochu „nevlastní“ mám ale tři.
Náš pes, náš pán
Taky patříte mezi milovníky zvířat a kvašemu životu patří neodmyslitelně nejlepší přítel člověka. Tak to máme mnohé společné. Kolem čtyřnohého člena rodiny se točí životy nás všech. Stal se středobodem vesmíru.