Písmák Metafora
Jsem list bílého papíru, který chrpa položila na stůl. Několika slovy na mě napsala, že se rozchází se svým přítelem. Vzkaz psala ve vzteku, místy do mě surovou propiskou vyryla hluboké rýhy. Její přítel si mě přečetl a odhodil na zem, pak odešel.
Nocturno
Ležím na louce a pozoruji hvězdy. Krajinu mám před sebou jak na dlani. Možná jsem na chvíli usnul, a když se probouzím, vidím, jak na noční oblohu vylétá sto bílých plachetnic. Plují nedaleko a mně se zdá, jako bych slyšel třepotání plachet ve větru.
Jednou
Sedím na břehu potoka a pozoruji jeho švitořící hladinu. Stíny vln se míhají na pískem vystlaném dně, vodou jako střely poletují pstruzi, nad hlavou se pohupují staré větve mých milovaných bříz. Zhluboka se nadechuji. Vzduch je provoněný podzimní mlhou, tesknotou, bolestí a láskou.