Z těch tich
tichojevidím na hraně vesmíru a lesamísto tak tiché, že véteru tlak klesáměsíc z plezíru jen stihsložit akrostich - a potom vrůst do rozměrů těch tichdech byl v detailech acitadela z těla . i absolutní klid.
Žluté a bílé
v dlaních pavučinyna klíně tebe - tak líně prokvetlou stínemnebe z vaječinyžluté a bílé - kape, kape parafínemlapeni - v žebírcích kaštanových listů.
VÁNOČNÍ (Ú)KLID A POHODA
POJĎME SIHRÁT NAVÁ NOCE ZABI JEME STROMY RYBY BERÁN KYI OVCE ODPU STÍME ŽILOU TROCHU TOKSI CKÉHO OLOVA KOMU LOĎKA OŘE CHOVÁ KEDNU KLESNE TENSKONÁ ZAPÁ LÍME SVÍCÍM KNOTY UHA SÍME STROMKY DĚTI VOČÍCH JISKRY ZPRSKAVEK ZAPĚ JEME VESEL MESE ČÍŠE DODNA ZASA ZASE NARO DILSE DĚDAMRÁZ ZAPO MENEM NADI ETY ZLATÉ PRASE PŘIJDE KCHUTI SALÁT ZBRAMBOR ZASYTÍ LESKLÉ STŘEPY ZBUDOU ZBANĚK BUDOU NOVÉ MÁME NANĚ CELÝ ROKJSME ŠETRILI PŘEDTÍM ALE ZPODPOD STAVCE ZPOZA SKŘÍNÍ VYSA JEME ŠPÍNU PŘEHÁ ZÍME NĚCO KRÁMŮ DOKRA BICE SMAŠLÍ NANĚ COJSME ZAPO MNĚLI - SMETÍ VHRUDNÍM KOŠI .
Prchlavá skupenství
okapem jakobych stékal
já a ne střecha
prchlavá skupenství
Vyťukávej
Foukej do mě,
do popele,
samotu sametu
znití noci neupletu.
V asfaltu
přilni
mnou hlazená
ve zvláštních stavech paží
Hrom bytí
Před deštěm jsem němý,
jen třením srdcí
střádám tvá ř k hřmění.
Z vosku a broskví
najít to nejhlubší místo
na nebi či ve lbi
skvrnu v jádru čistou
zrno, v němž všechen život vřel by
Amulety
Na nahém dřevě
drobné bílé květy
i ve tvé kávě, chromované
Sotva větvemi
vtom bolest taje
řevnivém do sněhu vrývání
protéká tělem antracit
Tikot kapek
jestli to nejsou mé slzy
pak jsou to kapky na oknech
uvnitř to jiskří a hoří
Projednou
je hořko
sladká láska ostružiní
zraje až tam
kde nepropustné trny
Půlměsíc
Hvězdy se navlečou a hřejí
zkřehlé prsty modřínů,
pohlaď mě ještě po čele,
Výhybka času
Věčně ospalá
noc se nachvíli rozvášní
zrychleným tepem kolejí,
když myšlenky sviští nádražím.
Hřebeny jabloní
na louce roztahuje ruce
od jetele kjitroceli
a vdálce na kostelní věži
Můžeš přijít
a pak můžeš přijít
jak sis vždycky přála
nahá jako světlo
Koupel okolo poledne
hladina zveřejí padá
poněkud opatrně
do kůže vetře jí ráda
lekníny zplameněné
Na znamení
včásticích času
najdu se
v rozpoložení
srdcem nad hlavou
Jehlice slunce
přistižený pletený jen hladce jehlicemi slunce co prodraly se přes záclony rozhlédni se kde se dýchá tancem tam, kde jsou oči nedovřeny a vnímej jak odeznívá chtění s ním rozléváš se bonbónové barvy po sevřené dětské dlani . a láska zevnitř rve tě a dere se jak život z břicha ženy .
Nechám se
Jednou se probudíma svět bude spáti déšť, jak snadné budeMezi kapkama se proplétata dívat se na TebeJednou Tě políbíma krev bude tát, i déšť, bude do nás padata uvnitř melodii vyťuká a spálí se pro TebeJak jehla budu skákatpo rýhách na deskáchjak snadné bude říkatjak mám Tě, jak mám Tě,. I ony budou spátsochy svatéTo k nim se schoulíma nechám seZahřívat
Co odkvetlé
Čekám co odkvetlé pampeliškyna Tvůj dech,čekám na čistých papírechjen podtržené ticho. Čekám jak barvy v motýlech,na pohled,čekám na vyzářená slovabez zbytečných vět. Čekám Tě v půli cestydo sebe,čekám a vím, že příjdešaž budu u Tebe.
V dláždění
lehce se dostanu po tiku kostelních hodin ze strany na stranu v hodinu tu zvoním s nímu toho většinou zvony jsou potichu bim-bam k modlidbám ze strachu proto spíšv prach jen padneme protože jsou kříže v dláždění a na nichtváře tak kamenné.
Rozezni
Rozezni,rozrůzni paprsky pětičelémají oranžovoumají astrální ve Tvém těleprodýchejprodlévej ve skvetlém k Toběbezmezném hraničeníb. ezjména zosobněnéma zdrží se sluncejen o je-den délepohyb slunečnicea zdrží se v toběvětrem listů chvěníničím neutkvělé.
Letní déšť
Stěny skal rozdrobí, anebo zvrásní mramorové lesky jen . Tvou tvář zkrásní, když jí prochází letntí déšť. Jsou stromy u polí, jsou v prstech vycítěné vůně obilí a v srdcích vyhořelé též pěšiny, co vedou k slunci Jak duní když. okolo se ohně tančí jsem ještě žhavý popel v kouři a letní déšť se chystá rozskotačit v bouři.
Večer pod obojí
To tupým klidem usíná se,
to chvěním rostou stromy.
Nechci jít spát, vždyť slunce zdá se
ráno mě zřeže – žaluziemi.
Zase to dunění
na kmenech pramení na březích usínají vlny o žhavé kameny nelze zostřit clony obrazce vibrují když mluví nebe duní oči Ti souhvězdí a já jsem z jedné struny z jednoho letmého na trávě pruhu Tebe chci zachytit do svého letokruhu do svého mřížoví z žeber a dlaní (zase to dunění) jedině spolu jsme sami
Mé remedium
ty jsi mé remedium prozlátlé, vyklečené na ticho po ozvěně na švihy ve větruz prutů . ty jsi mé nedotčené ty jsi mé remedium do dlaně rozedřené prohyby zvonů do úst co nepozřeme do sebe cestou . jež chodím domů a až se jednou rozlejem po přeměně oranžovým sluncem vřením tě ztiším ve mně čerstvým se dechem nemineme
Vločky
Čím větší vločky, tím pomaleji padám. Na hrotech řas je mám, v mihu prokreslení. Z nebe je na zemi bílé nedotčení, krémovým světlem jsou lampy propleteny. Tam, kde je největší hvězdné přečíslení, pokleknu, abych tak zůstal otištěný.
Rovnováhy
Vesmír svědomí na orbitu znevážený slunovrat černých děr měsícem neúplný a tisíce obnažených kermě pálí světlem po trikua žiraVinou -v další noční batiku po tichu padám po stopách satelitů či meteorů ve zvrstveném dechu mohérem indiga se prohořívám nic neříkej jen zataj mi dech Mateřídouška Odekrývám potichu plástve léta v nich se mění, vidím hranost-tajePolehávám opodél hruškového krajepřezrávám popaměti marnivě prolitého vína dnes neusneš se mnou Záleží Tebe mám na klíně pravdu v nevině soužím soumrakem za sluncem padáme intimně Tebe tak líně prokvetlou stínem přimhouřím Jsem čistý čteš-li mě sloupaným listů žebrovím .
Stálosti kamene
co si myslíš. o nebi, které je z roztrhaných orchidejí a v kávě z kapek mléka jak je ti. když bouřka šaty svléká vrací ti dech a uvnitř jsme si nazí neslyšíš břečťany. na hřbitovních zdech jak mrtvo v prstech drolí když vrostou do stálostí kamene půjdeš se mnou.
Nedopadáš
strháváš se listy kalendáře na každém v jiném obraze stejných dní potkáváš se kolem tváře na cestách vrásek i Tvé oči šedí ví a slzy Tvé se do mě vpíjí předtím ještě na košili znaky deště vkreslí. bude podzim ve Tvých čtyřbarevných snech a kdo ví jestli můj vystačí Ti dech až zase budeš nedopadat s listím.
Zedna
ze dna ostrovy tyrkysem prorůstají s hladinou ale mnou volně plují lékorky z obojí strany jinak sladké co zbude, až mě přežvýkáte jen hořko v korunách zubů naposled pozvedni hostii z kruhu talíře smažených bramborových plátků přijímám tě, děkuji na zádech tvé origami z pruhů
Polovánek
Ráno mi položíš do tváře, ještě polospím, pár prstů, rtů a první, co uvidím, budou Tvé oči rozehřáté tichým peřinovým světlem,v přítmí mezitím a v polovánku, dolétám s babím létemaž na pomezí spánku Utajen A na snídani - Tebe s kakaem
Družička
K hudbě ručníku okraje bruslí Ti po lýtku Kapka na zádech odtaje -to žárem froté dotyků Družičko s bílým závojemnehleď kotníků Rozvoň se a já s tou na zádech bez dechu steču v pramínku.
Povidlová
Režné břehy polí krajiny, co jsem neviděl křepké třpytky vážky a nebe pojí povidel. Ve vlasech šelest klasů a rzi ze slunce snětí udusám cestu sebou k poměnkám pominutí. Z krystalů v očích ledu až zrána slzy zrají do deštných zahrad prchám v nich utajím, že taji.
Jestli chceš
Dnes se ti dám úplně celý dám se ti tak, že nezbude mi ani ta dlaň ještě to bolí otevírám i kůži na ni Ber dokuď mám tu šňůru přervi pak rozdej prašným polím čím více tvůj tím míň si chybím tak ber, vždyť já se stydím za svoje srdce za slabé očiza osu, co se kolem mě točí za snění k noci za něco, co si zahnívá ve mě lenivým stínem vezmi mě prosím nech mě být tebou možná mi spolu odpustíme
Poosmé
Kéž bych moh' ztratit další dva z rozměrů jsem moucha na špatné straně skla a tečka na stejné barvě papíruKéž bych moh' ztratit další z mých vědomí jen vůně délek se šíří i nejmenší rychlostí obrazy prorazím Poosmé na stejném přechodu pro slepce čekám tu na světlo na směr a přitom se ztmívá A bzukot slábne pak naposled spadne snad ze strachu možná jen pro radost zlomíš jí křídla.
Reakce (na Tebe)
Ty jsi ura(n)žena já - derná reakce tak se spouštíme spolu do tance (Marie moje Currie eleison) Jsi žehu patronka já s-pásy samopal atak pálíme různé kadence (ra-ta-ta-než-pří-jde-zu-ba-tá) Jsi voda - ohnivá a já prach střelený proto jiskříme svými křemeny (křesy, křesy, ohni, přej si. ) Lásko, stejně jsi křemínek nejhladší a až se dojiskří změníme počasí- (zhoříme vodními plameny. :-) .
Na oko
Podzime dnešního dne jak je ti příjemné trhat a ztrácet měkorále falešné Mraky se perletí slzami naruší kruhy mé hladině možná ti uvěřím že mi lžeš úpřimně tak ještě nechoď tak ještě ne hoď mincí o dvou panách doufej, že nepadneme na svých hranách to co ti dám je to co mi zbude jsem úplně klidně sám jen když jsi, třeba jen na oko při mě.
Písečná
Tak znaven ulehám ve stínu Sfingymyšlenky písečné závětřím vířímpro Tebe přesypám kamenná miléniai dnes jsi třpytivěmá, zlatá Kasiopeaza chvilku zahladíš mne zrnkem po zrnkujak sladce pálí chuť Tvých pouŠtipolibkůa hvězdy čekají, krouží již nade mnou, tak třeba Orion, prosím, pojď se mnou.
Pro všechny, co přes veškerá úskalí stále stojí!
Na záchodku, ve vlakovém voze (stísněně) pěji si své veselé pisoárie. Na prkýnko, na stěnu a na zem (nechtěně) a když to cukne, tak i na sebe.
O kolik
Na zemi. Hlavně že spolu. Ještě mluvíme. Za chvíli přestanem.
Oyster Pub
U stolu sedíme někde mezi lidma, kávu si solíme burskými oříšky. Ptáš se kam vidíme přes uši šálků, několik kapek nechášv kelímku od smetany. A jestli zjistíme, co na dně leží, jen s těží shrnuješ hladinu ku okraji. Úplně bezvýznamně sáhnu po dalším ořechu, rozlousknu ho - a hele.
I rád, i o´
I rádio se příjemně naladilo, zrůžověla zeschlá růže, v ledničce trochu se ochladilo, v rytmu tepu pne se kůže. Semafor koketuje se všemi barvami, paseka pase se pohledem na mě, některé významy prázdnotám přidány prázdně se usmály, zůstaly bezvýznamné. Nebe brázdí jak pluhy stíhačky, splodiny za nima hrajou si na mráčky, bota se zbavila zpocené nohy. Jen křižák se taknějak do toho zapletl - sám ve své pasti teď vzívá bohy.
Porucha
Porucha není na vašem přijímačiPřijímáte dobře, nároční diváci. To ticho není vada na zvukuBuďte dál klidní, s nádorem na duchu. Všechno se brzy vrátí do normálunetřeba vyvíjet žádnou zvláštní snahu. Berte a jezte ze mne všichni, (nečekám na splátku)dál budu zářit, na vaši památku.
Bonboniéra (s prošlou zárukou)
VÁNOČNÍ (Ú)KLID A POHODA POJĎME SIHRÁT NAVÁ NOCE ZABI JEME STROMY RYBY BERÁN KYI OVCE ODPU STÍME ŽILOU TROCHU TOKSI CKÉHO OLOVA KOMU LOĎKA OŘE CHOVÁ KEDNU KLESNE TENSKONÁ ZAPÁ LÍME SVÍCÍM KNOTY UHA SÍME STROMKY DĚTI VOČÍCH JISKRY ZPRSKAVEK ZAPĚ JEME VESEL MESE ČÍŠE DODNA ZASA ZASE NARO DILSE DĚDAMRÁZ ZAPO MENEM NADI ETY ZLATÉ PRASE PŘIJDE KCHUTI SALÁT ZBRAMBOR ZASYTÍ LESKLÉ STŘEPY ZBUDOU ZBANĚK BUDOU NOVÉ MÁME NANĚ CELÝ ROKJSME ŠETRILI PŘEDTÍM ALE ZPODPOD STAVCE ZPOZA SKŘÍNÍ VYSA JEME ŠPÍNU PŘEHÁ ZÍME NĚCO KRÁMŮ DOKRA BICE SMAŠLÍ NANĚ COJSME ZAPO MNĚLI - SMETÍ VHRUDNÍM KOŠI
V ránu Strhané mraky ve vrstvách kráčí, co vrána v ránu mine Vítr skřípe stromy v mezeře přítmí a přísvětlí Courám se k tónům zimy a rozhýbávám zvony, co duní od korun hluboko ke kořeni Ve mně i v zemi.
Klidnější Klidnější noční hladiny i zrcadlení trav Klidnější odlivem hlazených vrásek Klidnější hluboko prosáklých paprsků Klidnější zatčených tichostí v otisku . A naše postel - zatměné jeviště po derniéře mne přivírá zmuchlané pozlátko v prázdné bonboniéře
Sklizeň Nastal čas víno-brání splést se jazyku Jsem výběrčím odhodlaným všech tvých desátků Ty potem vyšíváš obrazce na látku Ránu se vysmějem rozestláni v půli dne Za dvě dvě předposlední věta v dlouhém souvětí list, co už se těší, že se proletí jen dva dny do konce nejdelšího roku někdy, tak k poledni, Severkou na útěku se džbánem pro vodu už tolikrát jsem došel po sto a dvou letech, zatoulaný posel srážím se s rosou v krůpěji hořkosti slunce zas slíbilo utišit bolesti u knotu se hřejí poslední dvě kapky vosku beránek zabečí na pozdrav božstvům zčernalé třešně jsou ty nejsladší - dva kluci mačkají pecky- touto hodinou neprojdeš jinačí Pro ni pro vinu po každém slepém kroku pro světlo v každém dni nejkratšího roku pro chodcům skrývané podobně náhodné úsměvy pro slzy sebrané Tvými pohledy pro pokušení vzdát se i dnes své hostie proto jsi moje, Lucie.