Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZase to dunění
Výběr: Print, Rivka, Vio
22. 02. 2001
10
0
3314
Autor
O.S.to6
na kmenech pramení
na březích usínají vlny
o žhavé kameny
nelze zostřit clony
obrazce vibrují
když mluví nebe duní
oči Ti souhvězdí
a já jsem z jedné struny
z jednoho letmého
na trávě pruhu
Tebe chci zachytit
do svého letokruhu
do svého mřížoví
z žeber a dlaní
(zase to dunění)
jedině spolu jsme sami
na březích usínají vlny
o žhavé kameny
nelze zostřit clony
obrazce vibrují
když mluví nebe duní
oči Ti souhvězdí
a já jsem z jedné struny
z jednoho letmého
na trávě pruhu
Tebe chci zachytit
do svého letokruhu
do svého mřížoví
z žeber a dlaní
(zase to dunění)
jedině spolu jsme sami
Nemůžu... nedokážu vybrat, co mě nejvíc chytilo a zadrželo... řádek po řádku... ti osouhvězdím...*
Miroslawek
22. 02. 2001
Krásné, krásné. **!!
Poslední verš mě zaujal v tom, že je delůší než ostatní jakoby se pomalu něžně drobí...
jó ženské, pořádně je zamřížovat... :-)))
kvalit jako vždy
ty jeden žalářníku ;-))
ty poslední dně sloky by klidně stačily...(a na dlouho)
Merle: u postele mám napsaný citát od skvělého bajkáře Jamese Thurbera : Muži dnes žijí životem hlučného zoufalství.