Písmák Chlad svírá
Zima zebe dobou dávno odešlou
ptáci svoje touhy na jih odešlou
Z rána opar skryje všechny úsměvy
slunce zlato vlije ve zpěvy
Bouřka
Je tma, přestože se teprv schyluje k páté. Je dusno a vzduchem se nese napětí. Jako statická elektřina. Ticho, rušené jen klapotem klávesnice.
Zralost jablíček
vtřepetání ztichlé pavučiny
zachytil se odlesk mezi stíny
největší
moje duše lítá vpovětroni
Ohňostroj peří prázdný byt
Ohňostroj peří, prázdný byt
nejčistším oknem tichého bytu
sleduju oblohu, kde ptáci padají
a hvězdy se vydaly na jih
Zahraj na mě
dech dlaní a strun
saháš na ni vždycky sám
vsoukromí - nikdy se neprohla
zoken křičí Talibán
Nocturnoidae
Pod dlaní motýla schovávám
a čekám, kdy měsíc ze mně vysaje barvu
jako ten největší z labužníků
Natáhnu ruku
Osudová setkání
Vítr vlak naklání,
a čekání, je naplněno smíchem.
veškerá přistání,
jsou setkání, se souzněním a tichem.
Bahiyah
Bahiyah
Jsem zralejší než nejčernější z fíků
v stínu palem se k Tobě nakláním
a nechám Tvou kůži pomyslet na Afriku
Vzpomínka na staré časy
Zpřelámu kosti nevšední lítosti
rozdrásám jí tvář
zkroušenou cestou shrbené
lehkosti
Pro radost všem manželkám a přítelkyním
Říkal´s že láska Tě k mým ústům váže,
v hrdle mi bublal tichý smích,
když usnul jsi jak zákon káže,
s rukama na místech, kde sídlí hřích.
Dva v horku
Zaprášený chodník svěží vítr splách
dívky si před obláčky cloní oči
Brno po ránu spí ještě v nedbalkách
Apollón v kalužích copánky smočí
Desperatio
Mé světlo, jež v duši tepe.
Moje svědomí se příčí.
Můj úděl - mé ruce slepé.
Odvrátil ses Otče
K.O.U.L.E.- tolerance
Prosluněným odpolednem se táhlo troubení
a my jsme si sedli na zahrádku
k Hvězdům
donesl jsi mi vanilkovou
Od včerejška
Od včerejška mám tyhle ýmou nálady
člověk se jim prostě jednou za čas
nevyhne
pak tupým pohledem civí
šedá, tak se cítím
jako když něco bledého
co žilo dlouho po tmě
/v jeskyni plnéšplouchání ticha/
vytáhneš na světlo
Gn. 19
Všedavém záblesku jiného vědomí
mraky se stáhly do slepého sklivce,
slzely nad láskou ze hříšné Sodomy,
plakaly za lotry, plivaly na poctivce
K.O.U.L.E.-oslava zrození
Ornamenty rozkladu na zplesnivělém
trámu
ospalým patrem se nese křik.
slaná blízkost vln
Koloběh
Derou se na slunce, nedají si říct
dál a výš, pupeny nalité
živí se zjiných
zkvěteny zabité
Pomsta
První krůpěje ledu pod nohama
a chlad v srdci
zkřehlé kaluže s šedí budov
Stromy se mstí v odvěkém sporu zemi
V okně
Zrozen ze světlého krepdešínu
usmívá se tupě na okenní rám
na výhled skýtající
tišící bolest
Ladovy růžové brýle
Dým, jako chuchvalec šedivých stuh,
stoupá z polí
a děti se švihají vrbovými proutky do tváří
do krve válčí o brambory
Večerní Brno
Je půl dvanácté a naprosté ticho.
Před nádražím dopravák fotí vlastní rozjezd.
Na ulici nikdo, stojí eskalátory.
Mráz slupne všechny zvuky jako dezert, a pořád nemá dost.
Severské slunce
Na ledové tváři
rosa se sráží
obilný klas ve větru se zlomil
zlatavá hojnost
Jedno s druhým, aneb matematické vyjádření lásky pomocí Mandelbrotovy množiny
já, čtverec vklíněný ve čtverci
Ty vkliňuješ se do mně
jak klínovým písmem vepsáni
v množině - nekonečné řadě zklamání a pláčů