Písmák Dobro vždy nad zlem nezvítězí...
„Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt.
A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít. “
J. R.
Jak rádi lidé zapomínají...
„Někdy se zdá, že se tíha situace nedá unést, že je jí příliš.
Ale bolest přesto patří k životu,
bez ní by nebylo naděje a život by byl jen pošetilostí. “
Josef Lux
Život je pes - pes je nejlepším přítelem člověka - a jaký je tedy člověk?
Uprostřed parného léta zažila šestnáctiletá slečna jedno velmi nepříjemné odpoledne - po dlouhé době se jí ozvala nevlastní sestra a trvala na tom, že si spolu musí co nejdříve promluvit.
Znaly se deset let a během té doby se ještě nikdy takhle nesešly. Bála se o tátu – co když se mu něco stalo. To, že jí nezvedl telefon bylo vcelku normální, na SMS také neodepsal (jako obvykle) ale co když jde tentokrát o něco vážného.
Smutný příběh o smutném manželství...
Před čtyřiadvaceti lety se zamilovala čistá duše. Zamilovanost není ničím zvláštním – já vím, ale když se zamiluje „dobro“, musí zákon rovnováhy bojovat o své zachování leckdy zbraněmi mnohem silnějšími, nežli je obvyklé.
Ona čistá duše patřila dívce, jenž zaplatila přehnaně vysokou cenu za pouhých pár dní naplněných štěstím a radostí ze života. Během jednoho roku se vdala, ukončila studium vysoké školy, starosti s výběrem oblečení vyměnila za starost o střechu nad hlavou a porodila holčičku.
Nebuďme lhostejní - zkusme se stát lidmi . . .
Tenkrát jí bylo devatenáct let a pomalu přestávala doufat, že bude ještě někdy šťastná. Prožívala stejné zklamání, jako před rokem a půl ale její srdce krvácelo mnohem silněji a rána na duši byla mnohem hlubší.
Snažila se s onou bolestí nejprve vyrovnat, ale velmi brzy zjistila, že je příliš slabá. Pokusila se tedy otupit své smysly alkoholem a nekonečnými večírky, po chvilkovém zakalení mysli však vždy následoval tvrdý návrat do reality – čím víc se snažila svou mysl oklamat, tím bylo následné prozření těžší a bolavější.