Oranžové brýle
Dívám se zokna na kapky vody, které dopadají na krásně podzimem zbarvené listy stromů. Při tom pohledu mě pohlcuje nádherný kolíbavý pocit klidu a až dětinské radosti. Nutí mě to se usmívat, a mám pocit jako kdybych byla opět malá holka, která si beztrestně tancovala vdešti a skákala do kaluží.
Jako dítě si pamatuji, že svět byl plný barev, byl sytý, přátelský a snekonečnými možnostmi.
Život ve strachu
Život ve strachu
Klečím na pohovce a koukám na zavřené oči svého dítěte. Dívám se, jak klidně a spokojeně dýchá. V duchu si říkám, že udělám vše pro to, aby měl krásné dětství, plné radosti, tak jako jsem ho měla já.
Začínám vzpomínat na krásné procházky vpřírodě, hraní na hřišti, dovádění srodiči a dělání bunkrů se sestrou.
Ironie osudu
Byla krásná noc, všude klid, ticho, tma. Ten náhle přerušily tiché kroky jedné dívky. Ta dívka se procházela po městě, ráda poslouchala to ticho a jemné křupaní sněhu pod jejíma nohama. Najednou ji ovládla zima a strach.