Písmák Pavučinka
Zapleten jak do pavučiny člověče jsi
obrazy jenž provázejí tě, nejsou jen zlé sny
Po cestách jak po nitích zpavučin
zas vidíš smutek, stesk a splín….
Zas jedna romantická... :o)
Dozrávající obilí na nekonečném poli právě,
jeho vůně a smyčce brouků v trávě.
Tak jen zavři oči a představ si tu nádheru.
Košatá lípa jako jediná pak v tvém pohledu.
Křehké nádoby
Duše a srdce romantika jsou opravdu jak se říká nádoby křehké.
Takovou duši zranit je až příliš lehké.
Na nenaplněnou lásku je jen ještě větší láska lékem,
na to jsou všechny byliny krátké. co svět je světem.
Pondělní odpoledne
Zase je pondělní odpoledne a zas jsi v práci do večera,
zas ti uniká sluneční svit a domů přijdeš až za šera.
Nejdřív jásotem ňafajícím uvítá tě tvůj přítel čtyřnohý,
pak dva páry černých oček mrštných fretek na tebe zamrkají.
..ahoj..
Uprostřed pole,
uprostřed zrajícího obilí,
uprostřed zlatého moře bez ryb,
tam pod baldachýnem z plujících oblaků
....manželství
Kolik mám v sobě žen
Kolik tváří v sobě ukrývám
Po ránu, když vidím to překypující tělo
Se skličujícím vědomím, že s mým je podpisem zpečetěno
Slavnost světla
Jak potok, který nikde nepramení
jak kapradí, co kořeny žádné nemá,
jak oblázky, co bez duše jsou a nad než není,
jak malý skokan, ač bez hlasu, volá.
Bavíš mě :o)
Baví mě Tě svádět,
baví mě pod Tvými polibky svou hlavu zaklánět.
Baví mě Tvůj zrychlený dech,
baví mě slíbávat Tvůj pot po milování na zádech.
Ona a On
ONA:
Uprostřed trápení, uprostřed pouště života já našla jsem oázu zelenou,
z Tvého čistého srdce se napila, teď klečím před Tebou na kolenou.
ON:
Nad ránem
Nad ránem, když s Tebou rozmlouvám a poslouchám ticho ulice,
je mi tak krásně, stačí jen pocit, že Tě mám, co přát si více.
Snad dotyk Tvé ruky, pohled Tvůj, Tvá ústa,
miláčku můj, prosím. vedle mě zůstaň.
Pocity
Možná znáš ten pocit, jenž přirovnat se dá chvíli, kdy přes tvé tělo vzedme se velká vlna.
Vtu chvíli říkám si: je to jen sen, který zdál se mi na ránem a já nechtěla se probudit, byla ho až po okraj plna.
Vtu chvíli slyším neslyšitelné a barvy zdají se být sytější, i přesto, že mám oči zavřené.
Srdce bije tak čistě, když je láskou sevřené.
Blbůstka
Přišla ke mě praštěná odpoledmí múza,
pro Tebe to bude možná hrůza.
Vymýšlím tu teď jen samé ptákoviny,
ale věř mi - není to z mé viny.
Když mi těžknou víčka
Přemýšlím čím to je, že víčka má jsou tak těžká,
proč vidím jen řasy své co nemohou se setkání dočkat.
Setkají se horní s dolními. óóó. to bude závrať.
Osudová.
Právě usínáš. tam někde. snad tisíc mil ode mě.
Tam v posleli obklopené dopisy plnýma lásky.
Kapky deště
Sedím tu v tichu, hlavu v dlaních,
poslouchám melodii odpolední rušné ulice plné kaluží
říkám si. co mě na tom všem tolik zaráží. co mi tu vadí,
co překáží.
..konec..
Jsem poutník co hledá a nenachází,
jsem duše která najde jen trápení. bez nesnází.
Jsem vánek, který trochu zafičí kolem Tvých oušek.
dej si snad raději další doušek.
Jeden z mých letů..
Byl den a byla noc,
noc tak dlouhá a tak tmavě modrá jako žádná snad před tím.
Jen pár cikád zatoulaných volalo tiše na pomoc,
já kráčela tou tichou krajinou a přemýšlela nad osudem podivným.
Vzpomínka na léto
Když zavřu oči, tak ho tam zas vidím.
Bylo tam vždycky, někdy červené a někdy modré jako tyrkys.
Dnes bylo barvy nachu a zářilo pekelnou jiskrou.
Uprostřed třpytících se hvězd, které ho obklopovaly,
S cizím já ve vlastním domě
Tak jako přibývá
l e t o k r u h ů
ve staletém stromě
tak přibývá
..uvnitř mě....
Lásku jako každý hledáš,
před tou svou se těžko schováš.
Je tak blízko, tak vzdálená,
třesou se ti ruce i kolena.
Noční mé tiché rozjímání
Nad ránem teď rozjímám a sama svých otázek nikomu nepoložených se ptám
Nač vlastně to všchno kolem tebe se děje, nač ten spěch, kam všechen ten svět kolem spěje.
Je to snad pocit, který už delší dobu mám, že každý chce urvat z toho krásného alespoň trochu, trošičku, aby zbylo jen na oslazení toho šedivého a hořkého života. jen na kávovou lžičku.
Šeptání do srdce
Chce se mi zašeptat přímo do srdce tvého
zpola zářícího, zpola setmělého
dvě slova co utvoří v něm ozvěnu nekonečnou
zničí ty stíny a boule, vytvoří jen radost neskutečnou.
Láska podle čarodějnické kuchařky
Vezmi pět hrstí nadýchaných červánků,
dvě kopy měkkého lesního mechu,
nachytej vůni jehličí - to k sladkému spánku,
zavolej hejno malých světlušek bez nejmenšího vzdechu.
Cesta
Ač nejsi se mnou, do duše mé se teď díváš.
Lásku tak jemnou,jakoby melodií zhmotnělou mi tichounce zpíváš.
Sama v sobě vyznat se a najít tu správnou cestu - tolik bych chtěla.
Kde je však rozcestník, jenž ukázal by cestu ven z toho ztuhlého světa i těla.
Zase jsi starší.... :o))
Je to jako když se roztrhne velký pytel s pinpongovými míčky
a ty slyšíš jen
hop, hop, hop.
sto bílých baculatých ratotestí se kutálí po schodech
Barvičky
Jako zlaté Slunce záříš, když hlavu k Tobě otočím,
Tvé čokoládové oči dokážou být plné lásky, když k Tobě po cestě lesní vykročím
Tak zakopej už válečnou sekeru, omyj obličej pomalovaný indiánskou červení,
mech s barvou zelených oliv bude nám rozestlanou postelí.
...
Proč srdce svírá se mi,
když mělo by se radovat.
Proč dýchat ani nechce se mi,
proč mámchuť svou duši bolavou do písku schovat.
Odpuštění
Chci být blázen,
protože je bláznům je dovoleno vracet se.
Chci být blázen, protože jen bláznům je dovoleno odpouštět.
Prosím. chtěj zapomenout.
Jen tak....
V tichu večera já rozprávím sesvou duší tak dobře ukrytou,
v tichu večera vnímám její slova a hlas,
v tom tichu večera pod křídly anděla jak pod záštitou
v tom tichu, které snad i křičí já volám uvnitř sebe lásku zas a zas.
Srdce
Někdy tě ani neslyším, jsi potichu natolik, až si myslím, že nejsi.
Někdy tě mám ve spáncích, v hlavě, v krku, někdy tě bláznivě hledám. kde jsi.
Poslední dobou hraješ si se mnou zvláštní melodii,
noty k ní nemám a tak zpívám druhý hlas podle toho tvého,
Tak počkej....
Tak počkej.
zkus se zastavit, nehýbat nohama.
nepočítat. pravá.