Písmák Prázdná ubohost Grafenbergerova rozjímání (Notně před půlnocí)
Natekla mi do bot
troška času navíc - výsostně k promarnění
kapénky touhy - zkamenělý beznadějí
po kapsách lístečky s adresama
Půlnoční vigílie kvílení
já ti dám šanci
napíšu sračku
abys konečně mohl vy.
zaniknout :)
1/2noční Nový objekt
Kůže mi zbledne
chuť zhořkne
dech zčerná
jak hrubá chiba
V záhybech stínů půlnoci
Vzáhybech stínů
uhýbáme bleskům zaslaným na dobírku
a naše svěží vzdechy…
ale však slábne dech
Atd.
vyčvachtej
znepřízně osudu
nepřísně zanedbán
maticí moravskou
Partecipace
ve skráních žalu
vnebetyčnosti
žalého přijímání
vjalovosti intimity
Někde sám
korálky ticha…na víčkách…v seznamu ochrnutých
vnestálých kudrlinkách temnoty
zakouřené otazníky
vycpané šedí
Kníže knížat
Vtočitých schodech proroctví
na vratech svatováclavských
přetrpíš bludné sny
až do rána.
Úrazy na slupkách z banánů
v tónech oznamujících
poslední půltóny našeho rozhovoru
poslední půlnoc
před přečíslováním našich duší
Ante labia
Když na mě sedáš
zpocenej strachem
a ještě nevíš
že dokážu bejt elektrickej
Půlnoční Děsy & Běsy
…se najím té trošky tvé kůže
která měla přijít na zmar
toho rána kdy jsem tě chtěl pořezat
včerejšími vzpomínkami
Jen tak se nadrat čtyřmi nulami a dvojtečkou
jen tak se narvat
jen tak ho narvat
zbůhdarma
směrem do propasti
Deka dentistní zlomy půlnoci
milým labutím:
umíráme
a všechno chce svůj čas
…a ten náš.
Karáty nulté hodiny...
Azimuty nadějí krvácejí zbrocenou něhou
příměsi milosti kolísají vhorizontech tektonické naděje
snad mě teď miluješ
a snad i pomiluješ. a pomazlíš se se mnou
Lámáni půlnocí Astrid Lindgrenové
Vzrcadleních azimutů žebrání opálových moulů
sedím vpanoramatech naříkání si
na nevězení o tvých malých
laskavých
Půlnoční lámání
Nehty zaťaté pod růži
a pak už nic
výkvět zpozdilejch mravokárců
algoritmickejch pytlačů a podlitejch klacků
Lámání půlnoci
usínám vdobrozdání
mechanickejch chobotů
zaklíněnejch ve vlastním paralelním vesmíru
ve vlastním zšedivělém tichu