Život je žal
Krutý život štěstí vzal,
s bolavým srdcem jdeme dál,
neblahé zážitky myslí ti hýří,
pocit samoty po těle se šíří.
Ingriel
Ingriel jde svým životem bídy dál,
Po moři bloudí koráb, Ingriel v něm,
Sen o lásce s Mitriel, srdce chladne jen.
Mitriel je jinému za ženu dána,
Děda
Sady a pole jsi miloval,
práci své život daroval,
mozolovými prsty jsi mě konejšil,
do srdce pocit klidu vlil.
Boj
Život můj změnil jsi mi,
proč mě trápí pocit viny.
Hloupost má je nekonečná,
tak jako tvá neřest věčná.
Záhuba života
vše živé v kameny se mění,
děti hlady kvílejí,
lesní víly z lesů se ztrácejí.
Venku neslyšíte
Běh života
Sníh mizí z o
do země se vrývá rýč,
sněženky na lukách se hlásí,
tolika skýtá příroda krásy.
Víkend
Otvírám oči a vnich vidím tvůj pláč, nechápu to, vždyť jsme spolu šťastni. Ty přece \\\"nikdy\\\" nebrečíš.
Víkend byl úplně dokonalý, přijel jsi o dvě hodiny dříve a já měla velkou radost. Políbil jsi mě a řekl : \\\" lásko mě bylo tak smutnočko, že jsem přijel dříve, doufám, že ti to nevadí.
Pocit
Jak nazvat pocit co zmítá duší.
Je to neřest a ta mi sluší.
Je to lásky chvění, či trpký bol.
je to znamení, či omyl.
Jak to všechno začalo..kapitola 1
Je večer a Anasie pociťuje, že přichází její velká chvíle, ta na kterou se teší celých devět měsíců, ano jistě přijde na svět další Mauor obyvatel dálné země zvané Krov.
Na stěně tikají hodiny a Anasie se zdá, že to trvá věčnost, šílená bolest, stále slyší jen slova své přítelkyně Kyl :\"Dýchej z hluboka, dýchej z hluboka. \" Anasie se snaží v hlavě jí plují myšlenky spojené s jejím zesnulým manželem Estofem, Estof byl velký bojovník a hrdina této říše již od svých mladých let. I když pro Mauora je věk zcela jiný než pro nás, dožívají se zhruba 180 let měří o čtvrtinu méně než my lidé, jsou vždy usměvavy, mívají světlé vlásky a součastí jejich oděvu je vždy dlouhý plášť, který má na zadní straně zobrazen znak tohoto rodu.
Negativum
Nejsem básník co verše píše,
ani malíř co svit luny vnímá,
jsem jen sobec bez duše,
který svou bezcitnost v srdci jímá,
TY
Temno stíná mou hlavu,
zima a chlad do srdce se vtírá,
tvá přítomnost je vzdálena,
tvé tělo v bolu dřímá.
Konec
Zima a mráz pod kůži se vtírá,
krutá to zima a vrabec venku zmírá,
vítr ošlehne ti tváře,
do očí valí se sněhová záře.
Štěští
Štěstí
Svit slunce šimrá mě na líčka,
nic nebrání mi a otvírám očíčka,
ve tváři úsměv mám,