Písmák Podléháme lýze
Jak vírou bráti, dát dar darujíc,
s prstem vzpřímených,
tělo v zemi a soucit lásky
s krutostí jdou ruku v ruce
kýbl Tvé slasti
Skrz rozlitou hořkost
Brány bezmocnosti
Sex ze vzteku
Zvracící v kýblech cností
můj malý žáček Mišáneček
V záři obalená slečna dekadentnost
se Zkostnatělým piercingem a zvyky
- líbá přímo skvostně
Zato malý chlapeček bez vlásků
The Denker"s fucking car
Nazí běžci bičováni nostalgií
vanoucího větru.
Se sudy vína v podpaží- zdí okna.
A chlapci s rozcuchanými vlasy
waaarrr!!!
Vojna není kojná
¨- ale co důstojníci
- důstojný Otče.
Chci Napalm - tak
Osud básníka
Cynismus mi zkrčil čelo
Křičím:"Miluji" - do prázdna
a nic necítím
Srovnám úsměv znechucení
Óda na prdel objektu Denkera
Pod pádem hlasu Tvého
v ozvěně pádné ruky
Niternosti z objetí
Stud Tvého mužství
You wanna hate me
Ztěžka dýcháme vedle sebe
- s prvním šlukem na prázdný žaludek
Jsme sami, tak sami .
Na šeptání došly síly a chybí inspirace.
2 G kvality
Mraky v klidu plující
maskující realitu malátnosti
hrdě vstříc budoucnosti
- ovinuti kouřem -
Hodina ZSV
Kol houfu nedotčených
se vztyčeným prstem
v bodě G duševní extáze
hroutíte se parchanti světa.
hříšníci a páže
Bledé tváře, mých, k pomilování hodných rozkošníků,
jste tak úzkostní, tak krásní a zbědovaní svou neomaleností - svým egem.
jen trochu skromnosti, Pánové, vy průvode bohabujných hříšníků.
Jsem nad Vámi, jediná bez hříchu, bez očekávání, sama se svým perem.
Dech Hvaru
Vlny bijí o moře panensky modré
zurčí a křičí z úst nešťastníků.
Samé páry v ústrety jdou si
a my samotáři - pijme a pějme si.
Vražda z vilnosti
Ledové kachle štkají,
na rtech řka má slova - zlatá siréna,
i mrtvý - spustí se k zemi
Padá nám nebe na hlavy naše
My šašci
I vítr Ti zpívá - Ty bláhová, jak můžeš snít s šaškem světa - života.
Třeba je osud můj tančit s šašky do zkonání
A tak.
Zbaveni smyslů, hnání vztekem
Monolog duše, snad těla?!
Věřila jsem, že utečeme, že můžeme utéct,
že nikoho nepotřebujeme a že nás nikdo nebude hledat,
protože přece všichni to ví. Ví, že jsme tam, kde láska znamená štěstí, ne jako tady; že jediné co potřebujeme je louka, teplo, trochu vláhy a snad spánku, že naše dlouhá pouť napříč válkou, už není, už nic není a nic nemá valnou cenu, jen naše láska, víra v sebe, život v míru.
Že být s Tebou je vzhlížet k Bohu a křičet Tvé jméno beze sna bez proslovu.
Bezslovné Sbohem
Drahý,
dnes probudila jsem se na prahu rána a vstávám plna hříšné myšlenky na Tebe. Již začalo svítat, končí naše intimita nocí a Ty ležíš vedle mne. dnes k ránu, zdál se mi sen, jenž děsí mne a svírá.
Bylo ráno, někdy u zrodu Prosince, jako každý den před začátkem studia, seděl jsi v zešedlém vestibulu, seděl jsi povznesen smutkem a nořil jsi se do směsice svých zápisků.
Tvá záda
Naivní dítě neslyšně ležící
- ve svazku pomíjivém v posteli
Ústa ucpal jsi mi lízátky
- z pozice snílka
Pod vlivem
Je zvláštní nechat se unášet pocitem, pod vlivem, vlastní duševní i tělesné vypatlanosti. Okouzlují mě bezděčné a stále stejné pohyby mých končetin, neslyším svůj dech - vyžívám se v tom opojení.
A najednou vím, že chybíš mi už jen málo.
V polospánku
Plující červený delfín pod inkoustem mých per.
Jsi snad motýl, můj cit, jenž mi uletěl.
Zahrada květin s vůní včelího vosku, zahrada touhy v kýblech s jablíčky hořkosti i cukru.
Nebe s prazvláštní barvou ticha, s vzduchem, jak lehce se tu dýchá.
Odpouštím Ti
Stín, jenž pláče nad ztrátou noci,
ač nikdy nejsi sám, přesto vstáváš opuštěn.
Jsi pod prahem slyšení, na prahu bolesti
Snad až tam sahají Tvé neřesti.
Rozsudek hořkosti
Snadně, volně pod rokou získatelná hořkost věčnosti odloučení.
Snad až lehko cloumajíc možnost dosažení nedosažitelnosti.
Přivlastňující, nabízejíce se myšlenky po nedosažitelném, rovná se hřích beznadějnosti komplexu méněcennosti. A proto přivlastnění dokonalého při příležitosti strachu ze ztráty, a´t už jen na pár chvil - rovná se cena sobecké naivity - verdikt zní :"odsouzena k věčnsti vztahů bez budoucnosti" - Amen
Bože!
Ať štěstěna dívá se na mne z nebe,
protože to budu já -
- klečet budu ti u postele,
i já poodhrnu temnou roušku noci
Machiavelli
Můj drahý, jediný Machiavelli -
Blížil se den, bylo již k ránu - mé srdce plesalo nad náručí plnou smutku, jež mi měl přinést.
Byla jsem na cestě k Tobě . jako
Oduševnělá panenka za výkladní skříní
Záznamník
"Karlo,miláčku.
právě jsem se vrátil, let ušel a teď chci strčit jazyk do všech otvorů Tvého těla. no jsem zpátky a jsem nažhavený, až si to přehraješ zavolej mi. Miluju Tě.
Jak dlouho
"Kolik ještě životů, než přiznám svou pravou orientaci.
TATI. Kup mi prosím buzolu a nedýchej, nemůžu se soustředit. "
IF
Miluji to, co nemohu dostat
A pohrdám tím, co mám
I přes to sázím život za jediný dotyk
Čím to - blázen štěstěny
Tam na lože, kam slunce první blesky hází
Ach my blázni štěstěny
Pod rouškou požehnané noci, pár snů schází
Hřích světa na hlavy Naše
Trochu čuriny
Jak krásně se tančí
na té osudné hraně
Jak málo stačí,
aby jsi ležel na dně
Dnes - popraven šeptem
Umřel jsi tichem,
odsouzen popravě šeptem -
Na loži smutku, krůpěj pekla
jedno slovo ti šeptla
Asi ještě žijem...jdem domů.:-(
- Žiješ -
+ skoro 16 let
- kolik štěstí jsi měla.
+ nevím hodně i málo moc málo, moc mooc, vyslícháš mě.
Jednou tam, co nejdřív
jednou prodám tolik drog, že z toho zbohatnu a potom se zabiju, zabije mě Svět a pak už budu žít na věky někde pryč a už nebude nenávisti a už nikdy nepocítím strach. Až se tohle stane, další mě budou následovat a budeme žít navždy v míru a lásce, motýli nám budou snášet naději a příležitost. Proklínám matku i otce, proklínám klec, kterou mi ukovali, proklínám Vás - navěky
A tak se loučím, oči plné slz
už nikdy neucítím vůni Světa můz
Zem Ti nohou a prosím
Zlý....a hloupý..začátek epilepsie
+ Pořád a pořád na mě beze slov křičíš
= Tma. - přišla bych k tobě téměř bez dechu
+ Já nechci
= Miluji Tě
můj Dhémonek
Slunce vyšlo v 6,15 h. Začíná nový den.
Zas Ti ležím u nohou, můj Antikriste.
Jsi uvězněn v mém těle,
jsi to Ty kdo brečí mi u postele.
Rybka šipka, škopek pivka
Spinkej ve Svém podsvětí, rybičko, otáčej, otáčej bříško nahoru, aby i přes vodu byl cítit úlet Tvého srdce. Černé lekníny by ti skládali z prstů malinké klícky pro myšlenky a chaluhy tančily úděl Tvého těla.
Probuď se snílku, již je čas, Svět Tvých světů, chystá se krást. -
Chtěj !
Chtěli bysme, každý by chtěl,
každý by chtěl jen nemá odvahu - chtít
. Chtěl bych, chtěl bys. chci, chci být s Tebou.
Každý den chceme i když nemáme odvahu , abychom chtěli.
zklamání
Největším zklamáním je zklamání sama sebe.
Jednou se člověk ocitne na souši v moři koncertů a zpářek. řekne si:
\\\"Už navždy Peace and Love. \\\" Ale je pátek a kolotoč se roztáčí znovu a znovu, nemáš sílu ho zastavit.
Našeptávání noci
. Miláčku, dnes v noci měl jsem sen. Že se procházíme zevnitř travnatých hrobů. Měla jsi šedé oči a kotníky tvých prstů brázdily hlínu mezi stébly trávy.
Šach-mat ve třetím tahu
Utrpení spojuje svět,
co nám brání - noci
vnořit se do hrobu a zpět
Spolknout žár planoucího vzduchu