Písmák Království mechu
Zabloudil jsem úmyslně,
na pěšinku srnčí.
Zdosahu všech očí,
která na mne útočí.
Smutný klid
Belhá se dědeček,
opřen o svou hůl.
Belhá se uličkou,
vstříc svůj dům.
Čas
Čas. Neúprosný tvor, který se neotáčí, nevrací, nezastavuje ani nezpomaluje. Neustále nám dýchá na rameno a připomíná nám, jak málo ho máme a jak jsme nicotní. Ať uděláme cokoliv, stejně se v prach obrátíme.
Mámení okamžiku
Když na tebe hledět mohu, či slyšet tvůj hlas,
třeba jen na pouhou chvíli,
dech se zrychlí, ruku zachvátí třas
a srdce hrudník ubíjí.
Bolestné krůpěje
Na prahu kostela
nikterak velkého,
leží tu mašlička.
Mašlička děvčátka,
Ranní vstávání
Když ti jemné paprsky světla pod víčka vniknou,
otevřeš oči a vzáři ti svitnou.
A teď ta zrádná chvíle,
kdy musíš zlůžka vylézt.
Těžká koruna
Znám já království,
nevelké je.
Prý se tam uchytla beznaděje.
Je pusté a prázdné.
Nebe
Jaké je nebe,
nebo je snad vůbec.
Nevzniklo jen zněčí vůle.
Dostane se tam opravdu každý,