Písmák JARNÍ NÁDECH
JARNÍ NÁDECH
Stále chladná rána,
jaro za jarem pravidla jsou jasně dána,
paprsky slunce vlhkostí nasátou půdu hladí,
BESTIE
KDO JSI.
ŽE ZABÍJÍŠ NEVINNÉ,
JENŽ NESTAČILI POZNAT ŽIVOTA HLASY.
HERODES.
Ozvěny minulosti
OZVĚNY MINULOSTI
Za horizontem,
kde na figurkách leží prach,
poslední tah něco ruší,
Svěřím se dveřím
SVĚŘÍM SE DVEŘÍM
V přítmí,
úlevný úsměv snový,
svěřím se dveřím,
JAZzyKoklam
Hvězdy zazdil ve zdi,kamení dal tam kde není,světlo podělo se kamsi,ptám se kde jsi,hlavu sám si,lámu si. Pouze světlušky světu,věští ve větru větu,spěchej a hvězdy najdi,něco tu tiká,čas utíká,a v oku tik. tik tak, tik tak,prober se už toho nech,řve na mě budík, bohudíkmálem ti došel v těch snech dech,tik tak a takhvězdy zůstaly kdesi ve zdech.
KOCOVINA
Pomalu otevírám oči,vítám nový den,hledám pevný bod. Noc strávená na kolotoči,z labutě bliju na zem,whisky nebyla mi vhod. Prsty i ústa,slepená chlastem,včerejšího svědomí,hlava krajina pustá, špiritus čert ho vemmíchal jsem do bezvědomí. Jsem v němém úžasu,nezůstal jsem slepý,praskla mi pouze hlava,mastné vlasy učešu,zametám střepysnídaně,aspirin a káva.
PODZIMNÍ VÍTR
V ulicích chrámů vítr zametá slova,
smýká s nimi po uplakané dlažbě,
ta slova,
která tady zbyla po letních nocích milenců,
TVŮJ ČAS
První výkřik zrození, kolibříka křídel mihnutí, krátký okamžik oka mrknutí letmý kontakt řas.
Nesmělý dotek, napětí, chvilka, než napočítáš do pěti, naposled se usměj na děti, moment,kdy dojde ti, že se vůbec nic nezmění,
tvůj čas, pouhý symbol na náhrobním kameni.
DEFICIT DUŠE
Deštivý den, divoký děj,dopadající na domy,deficit duše,zpět mi ji dej,další dialog s démony. Děsivý defekt,drásá mou dušidávení z depky,doslova dusí,dluh v dlani,diagnóza,padni komu padni. Daň držím z deprese,danajský dar, důvěrný dechdoktor děs mi jej donese, dotknu se dna, pak mě už nech,jsem jediný kdo to dnes odnese.
IKAROS
Jako ptáci lehčí než lidský dech,
starosti všední na zemi nech,
už toho bylo dosti,
tak vznášej se s nimi,
TEN POCIT
Ten pocit,nadechnout se,vstoupit do říše květin a být bosý,krok za krokem dotýkat se země i kapek rosy,Ten pocit stát pevně,s hlavou tak akorát,aby nebyla jen v oblacích,kdykoliv být schopen sklopit zrak,rozplakat se,nebo být i v rozpacích. Ten pocit,kdy bolest i slabost mě učí pokoře,nalézám tak pocit vítězství po prohře,postavit se znovu na nohy a být stále bosý,nohama pevně na zemi,chodit kapkami rosy.
ČERNÁ
Našel jsem záminku na černo psát básně,být tak trochu proti proud,snad vyzní mé rýmy jasně,že chci tu černou ovládnout,V obležení metafor a černé noci,jsem duše v propůjčeném těle,pro ty co píší volným rýmem,černou ovcí,černým pasažérem bez učiteleJsem personou non grata, pro vaše černé svědomí, tou trefou do černého,před kterou nelze skrýt soukromítak z černého porcelánu popíjím černý čaja obláček opouští mou dýmku,snad vyzní jasně poznámka na okraj,že mám černou hodinku.
ODVAHA
Obdivuji osamělé osoby,
odhodlané k oběti,
Odevzdávají se ostychu navzdory,
Odevzdávají se objetí.
PRAVDA O PRAVDĚ
Skápla slza na talíř pochybnosti
z kterého se nasytím dosytosti,
lžící porcuji pravdu,
polykám sousto
DUŠIČKOVÁ BALADA
Rok se s rokem sešel,
každodenní déšť a ranní mlhy,
do pokojíku otec vešel,
pohled do nevinné dětské tváře,
SLOVA
Na dlažbu lidé slova zahazují jako bezdomovce,
nahá, prázdná a bez emoce.
Jednou však dojdou a nezbude na laskavé slovo,
kdyby tak věděli, že málo je tak mnoho.
NEPOTŘEBNÝ
Miloval jsem publikum a všechny lidi,
teď zbyl pouze špatný sen,
proč najednou se za mě všichni stydí,
a nechtěný jsem,