Černobílý knoflík
Opustil své hnízdo
nechtěný byl odložen
posléze zapomenut.
Ležel na posteli a čekal
Láska
„Kdyby ses tak nikdy nenarodila,“
rozeznělo se Máji mozkem,
„nebo ses prostě jen tak vypařila. “
Maminky slova hrály symfonii,
Už vím proč...
"Proč" pořád opakuju dokola
Proč já
Proč ty
Připomínám sokola
Bíločerný knoflík
Šumák
Šumák
Průzkum nekonečných závitů
Vypiji moře s mrtvou vodou.
Hvězdy a rotifera cedit nebudu.
Na dně adolescent s mým obličejem jehož síně a komory zmizí v červí díře.
Právě trápí paralelního patologa.
Krmení pro rybičky
ALDH2
Černobílý knoflík
Opustil své hnízdo
nechtěný byl odložen
posléze zapomenut.
Ležel na posteli a čekal
Zeměplocha
Vždy jsem trpěl fantazijními přeludy.
Jako malý jsem si představoval Zemi jako velikou krychli
- jako dospělý vidím, že takový skutečně je
- čím jsme si bližší, tím víc je to na hraně.
Smrt je jen další chudák
Hlad byl to jediné, co momentálně cítil. Už ani nevnímal déšť padající z temné oblohy, chlad a ani své bosé nohy. Muž klopýtal po rozbitých dlažebních kostkách. Fronta lidí, čekající na kus tvrdého chleba před přísně střeženým skladem jídla, byla jen mlhou nad bezedným močálem.