Písmák Pomni...
Pomni, že krysy už zas vylézají z děr
kvičící a pištící nabírají směr
čmuchaj a slíděj kde co sežerou
co do břicha nenacpou s sebou poberou
Děvčátko
Děvčátko vstalo a dívalo se zvolna. Hledělo vpřed a pravdu vidělo. Vzpomínko, vzpomínko, kde jsi. Lekla ses sněhu.
Imbolc
Nekonečné hledání
ve svém nitru nalézám
nekonečné čekání
kterého se nedočkám
Podlé hání
Nepodléhej slunci.
Je to jenom záření,
které přes den svítí
na Tvé marné snažení.
Děj se odvíjí, jak má
Rudý muž a zelená žena
Ústa vřídlem, zpola dosažena,
krátká, prázdná, rozechvěná.
Všem je známá, bezejmenná.
Sorry bratia
Jedu se poprat
do obce Poprad
slovenská nátura
opilců kultura
Ještě zbývá…
Ještě zbývá kousek místa
ve všemožných ánusech,
duše zlá i duše čistá,
vejdou se tam hlavy všech.
Trny
Trny, ach trny.
Vy ostré kruté trny.
Jak dlouho ještě
budete rodit skvrny
I ptáci mají nárok na víru
I ptáci mají nárok na víru,
že se změní v křídla vesmíru.
Své perutě, že nikdy nezlomí
o bezhraničné, věčné vědomí.
Unalover manifest
Být to jenom dechberoucí svět,
proniknout jím a nic nevidět
tíhu, bolest, hoře, zklamání,
krásu, radost, lásku, čekání,
Pod vlivem DADA
Namaluj se
Šlahouny lahvouny
Ty káro rumem vrchovatá
Kampeličko pihovatá
Chvála mlátičky
Mlátička vesele zpívá
do pole soudruh se dívá
slepička na dvoře kdáká
že soudruh má malýho.
Armáda
Armáda -
je moje minulost, přítomnost a budoucnost.
Minulost, přítomnost i budoucnost jsou moje armáda.
Minulost armády -
Ve tvém boku v moment skoku
Ve tvém boku v moment skoku,
večírek, a spousta loků.
Bylo krásně, toho roku -
po pokroku.
Netušené chcimíří
Kdo netuší, ten nezeptá se,
proč zbytek zbytku chybí kráse.
Proč košilka, tak rozeplá, se
leká, šeptá tichým hlasem:
Jelibo
je-li, je-li libo hromadit, hromaditje-li, je-li libo se zařadit, zařaditje-li, je-li libo nic nevidět, nevidětje-li, jeli libo všem závidět, závidět
je-li, je-li libo živé zabíjet, zabíjetje-li, je-li libo lživé vyvíjet, vyvíjetje-li, je-li libo ruku nepodat, nepodatje-li, je-li libo se smrti podobat, podobat
Vedle sebe stojí lidé, dívají se za sebeNezdá se, že jejich srdce ani trochu nezebeNezdá se, že něco cítí, nezdá se, že doufajíMálokdo má tuhle šanci nedělat to potají
Postaví se proti sobě a na sebe ukážouNevěřili, že tu změnu udělaj a dokážouNeviděli, že kolem nich odvíjí se jiný světZemský ráj tu, zemský ráj zde napohled
Bubnování za Karla Hlaváčka
Hrál kdosi na buben a celý svět se třás´hodiny na věžích i znaky na římsáchS rytmem se nesl žal i zvonil dětský smíchzvuk sílu hromu měl, jenž duní po lesích
Hrál kdosi na buben a celý svět se chvěljeden se rozdával, druhý jen závidělněkdo šel kupředu a někdo pozpátkuněkdo si upletl pro svůj krk oprátku
Hrál kdosi na buben, celý svět zaplakalBránil se radosti. Bránil mu vsrdci val. Už srytmem mizí den, už večer halí nochrál kdosi na buben volání o pomoc
J. V.
Prokletý sebevrah
Opuštěná cesta peklem kreslí svoje tahy
Ve svém živa toku vleklém, první kapky vláhy
První doušky, první hlty, dávení se ledem vody
Jiskra, kterou přehlédls ty, podpaluje nebe schody
Biograffiti
Rozpuklá opuka
Omšelá mše
Na dveře zaťuká
Dávno víš vše.
Štěstí
Že štěstí je stav mysli
Vnímám všemi smysly
Teď neskonale šťasten
Utápím se chlastem
Než
Než se srdce zachvěje
přečteme si pohádku.
Že lze se zbavit naděje,
že cesta vede pozpátku.
V hodinách z olova
V hodinách z olova
Radko dánskákrálovno české literaturys kocoury na klíněPomeranči i Mansury
Děkuji vámza vrány černéza v duši šrámi za straky modré
V z olova hodináchsmutek a zmarnezasype prachnaděje dar
Představení
Jsempravdoláskařvolnoláskařmíroláskařsvobodoláskařganjoláskařcígoláskařwhiskoláskařsvětoláskařživloláskařkámoláskařkniholáskařhudboláskařodvaholáskařhrdinoláskařskautoláskařtvoroláskařkrásoláskařženoláskařsluncoláskařmoudroláskařsrandoláskař
jsemláskoláskař.
J. V. G.
Hledání
Kam ses mi schovala. Hledám tě ve křoví a v trníhledám tě v řece kameníhledám tě na dně mořských propastíjsi moje štěstí i mé neštěstí.
Kam ses mi schovala. Hledám tě v útrobách své dušehledám tě za jizvami srdcehledám tě i tam, kde nejsihledám tě vroucně a tak suše.
Výzva
Zasněžená krajinosmím Tě pozvat na víno. Opijem se spoluutečeme bolu.
Zasněžená krajinojak zvoní srdce matčino. Jak duní srdce otce.
Koloběh
Ten, kdo už přišel víc se nenavrací
i život někdy svého smyslu ztrácí
ze slunce svitu stvol se zase zrodí
a temné stíny už řeku nepřebrodí
Protokol
Jen pluji cestou – ulicí
své skráně Marně krotím
jsA jako ze sna budící
se vnitro svoje hroutím
45
Čtyřicet pět se temných z nebe sneslo koní
ve své nehynoucí a výstřední velikosti
a v zem všechny mé zadupaly sny a radosti
tak hluboko, by zbyl z nich pouhý prach.
Lék
Našel jsem lék na duši
a chci ho předat všem
myslím, že mi přísluší
číst poezii den co den