Písmák Jednostranná láska
Víš, zamrzá mi tvář,
bolestí, která je mně plná,
ty nejsi líný lhář,
to já byla roztoužená.
Až jednou...
Stromy zašeptaj píseň tichou,
labutě zastaví světa řád
přestanu býti dravou štikou,
v paprscích slunce chci se hřát.
Deník
Ledovou tříští tvého deníku,
táhne se slibně věčná rovina,
rampouchy ladí křišťál do smíchu,
zmrzlá je láska, bolest, vztek, vina.
Konvalinka
Klinká hlavou konvalinka,
jedovatá, něžná Lenka,
snad zavoní, snad zahojí,
provázek je všechny spojí.
Ráno
Házíme slovíčky,
padají do kafe,
krásné je vstávání,
okolo deváté.
Poslední
Přicházet, vracet se, nacházet,
vřece plout, kamínky zpřeházet,
dotýkat, uhýbat, utonout.
Jak dlouho člověk může plout.
Do obchodního domu vtrhli teroristé
Jentak stát a rozevírat ruce
nesnažit se uchopit
ani chvíli
neřvat bolestí
Já ti chci jen říct
Na břehu rybníka, schoulená vrákosí,
přes slzy zakuňká – o lásku neprosím,
na břehu rybníka, bláto má i vbotách,
rukama rozhodí, já přece nefňukám.
Stínové divadlo
Pták, který roztáhne křídla,
a nikdy se nevzdálí.
Sezobe semínka z misky,
z níž nikdy neubývá.
Prázdná igelitka s červenými rukavicemi
Nemáme, nemáme, nemáme.
Dupeme po zasněženém ledu,
křupe,až se v střípky rozláme,
rampouchy majípříchuť medu,
Kříž bez smíření
Za všechny láskypřitlučen nakříž,
odplouváš po vlnách a stále se vracíš,
ve světle majáku rozbitý o skály,
racci ti vykřičí kratičké famfáry,
Sníh
Lehounký popílek dopadá na zem
tiše se ztrácí, sluncem roztává,
možná jsem jediná, možná jsem blázen,
kdo v každém smutku, lásku rozdává.
Mandalenka
Hezký večer všem,
kteří jste se dnes rozhodli zatoulat do světa snového, duchovního i pozemského, do světa malovaných obrázků, nevšedních mandalenek. Jsem ráda, že právě já vás můžu přivítat na výstavě mojí kamarádky…
Když mi … darovala mandalenku, počítala jsem tečky, koukala na jejich umístění, byla jsem vpokušení proměřit všechny strany… Ale už na první pohled bylo zřejmé, že vše je zkrátka přesně propočítané a přesně tak, jak má být. Když jsem se jí pak zeptala, jestli to opravdu „sedí“, jen skromně odpověděla, že si myslí, že i na maličkostech záleží. Podle maličkostí se pozná dokonalé dílo.
Dlouhá sukně
Tiše jen tiše sukně zašustí
schovává ladnou chůzi nohou,
kterýpak muž v tom tanci rozluští,
kam až ty kroky vésti mohou.
Podzimní
Mlha se zvolna prochází,
rybníkem dýchá zrcadlení,
kapičkyrozprostřou na mlází
vyhranékuličky v rozednění.
Mám málo, ještě míň... nebo mám hodně?
Mám každičkou chvíli,
kterou tvaruji na hrnčířském kruhu
z každé hlíny. s vlastním umem
květináče a vázy pro potěchu oka,
Petrklíč
Květinko milá, řekni mi,
kde ukrýváš si ten klíč,
který mi lásku odemkne
a nepošle Petra pryč.
6.9.
Ne, neplakej, vždyť o lásce to není.
Jen o křídlech, která máš a ztrácíš.
O lidech, kteří zůstávají. A navždy.
Piráti
Osoby a účinkující: já a žlutý pták - loutka
Já: Milé děti a rodiče, dovolte, abych vás přivítala v naší školce. Ale já jsem tu neměla být sama. Měl tu se mnou být můj kamarád. Kdepak jen může být.
4:43
Prober se, nebude den,
který nepřebolí
zapíše jednu čáru
pak přijme všechno pod obojí
6.8.2009
Bolístky uplakané
copak vás nejde pohladit.
Nebo zašít do polštáře,
na dobrou noc,
Pták
Někdy se zdá, že nevíme jak,proletět mlhou, jak ten pták,paprsky slunce prohřívají dnes,těžké je vzlétnout do nebes.
Opustit krajinu něžných květů,a křídla použít k střemhlavým letům. Věřit, že najdeme cestu zpět,do těch míst ticha a vlídných vět.
Věřit, že náš strom pevně stojí,že ani blesk ho nerozdvojí,věřit, že všechno má svůj řád,a vždy bude platit mám tě rád.
Svíčka
Když všechno ze svých snůdáš až za hranice bytí,co ti zbyde z dnů. tiché rozplynutíKdyž zfoukneš svíčku,bez dalšího přání,co zůstane na víčku. slza odevzdání.
Srdíčka z oblázků
Srdíčka ze skla, uhlazené,stačí si vybrat, které z nich. Na chvíli srdce zapomene,čím vykoupen je každý hřích.
Mám také jedno, vybroušené,možná mi nikdo nevěří,to mi vždy váhou připomene,co vážné je, a co pápěří.
Přátelství, to je těžké,i práce, co si druzí dají,někdy se věci zdají běžné,někdy se ve sny rozehrají.
3x z rodinné poradny
"Paní doktorko, on už se mnou vůbec nespí. "
"Protože mi nedá šanci. "
"A chcete s ní spát. "
"Ano.
Barvičky
Červená barvička
je jako tvářička,
Je jako jablíčko,
Maluj má barvičko.
Zoubky
Mám tu dveře do chaloupky,
odemknise puso hned,
poslušnětu sedí zoubky.
Kolik jich je. Už dvacet.
Není síla
Není síla,na budoucídny, měsíce a roky,
a minulost zavřít do krabičky
s nápisem vyřízeno.
Není síla prostřít bílý ubrus
Platonická láska
Tajně jsem tě milovala. Měl jsi mě taky rád. Házel jsi mi písek na záda,učil jsi mě házetbumerangem (vzpomínáš, jak se mi nevracel. ), a při flašce jsi řekl moje jméno.
A co dáš?
Prosím, moc prosím,
za všechny mé slzy,
jen trochu toho lektvaru,
aby láska byla blíž.
Den dvojic
A bylo jaro. Před mýma očima pořád stejný scénář. On a ona ruku v ruce na procházce. Kvůliní do přírody, kvůli němu na motorky.
Neškemrám
Smutním si, truchlím, pláču,
občas i vydírám,
ale o lásku neškemrám.
A ty to nechápeš,
Jak se měří láska?
Na minuty, které vydržíš čekat,
na metry, kdyuž ji vidíš sesmát,
na pevnost stisku a objetí,
na kila toho všeho, co bys ji dal.
Nevím
Chci nechat uklidnit hladinu,
a zase házet kamínky,
jeden pro tebe,
jeden pro mě,
Říční malování
Má v sobě kouzlo měsíce,
co pohasíná s jiným svitem,
se sluncem se zdravíce,
zůstává v čase roztržitém.
Jen tak
Zas jedenbláznivý den,
kdy jenom mokro bylo,
kdy nechci se ptát po ničem,
kéž všechno by se smylo.
Vlče
Přichází blíž a vycení zuby,
jen těžko v něm hledáš psa,
kamaráda do nepohody,
nevěříš mu,není to jen hra.
Vážení cestující
17:50 doběhla jsem na nádraží a uslyšela zvuk odjíždějícího vlaku - ať to není můj. Probíhám halou a kouknu na tabuli s odjezdy. Ještě bliká 17:50 - 5. kolej, ale na nástupišti už můžu jen vlaku zamávat.
Petrklíč
Jak začíná kniha o jaru.
Roztaje poslední sníh,
máte louží plnou zahradu
a ne krtka, vás přejde smích.
Místo pro dva
Kéž bych mohla říct,
že někde mezi stromy,
je úkryt skromných hnízd,
kde utichají hromy.
Sny o lodích
Jentak se plácám ve vodě
ačekám roky na lodě,
aodpouštím jim zpoždění,
snad jedna připluje - k nalodění.
Srdce na talíři
Když srdce je položeno na talíři
amůžeš si kousek uždibnout,
neroztluč naděje ve hmoždíři,
dej aspoň čas, ať můžu procitnout.
Lásko,
Lásko,
prorostlas do mého srdce,
kořeny ho pevně svíráš,
živíš se mými slzami.
Ztracená
Víš, lásko, i když jsi myslela,
že jsem za zdí, byl jsem přímo u tebe.
Tys obdivovala na zemi odraz světel hvězd
a bála se jarního deště,
Dobrou noc
Dobrou noc,
obloho po červáncích,
ať se ti krásně usíná,
dívenky ve voláncích,
Den stýskání
Už nechodím po špičkách,
a objevuju odstíny šedi,
srdce se neposkládá,
a každou další láskou je více zborcené.
Jen otázky - zatím...
Postaví se slovo pevné jako skála
za bránu světského mlčení.
Stane se z něho katedrála.
Nebo se zavře vězení.