Písmák Ozvěny
Jen šepotem rozpité vzpomínky,
rozvinou dvě smutné slunečnice,
kde ruce spanilé,
klonily se vzáchvěvu něhy.
Život pod květy
Půlnočníkvěty jsou rty bez polibků,
jak trní zbylé pro sirotky šípků.
Pak uvidím.
ty roz(pr)ostřené noční květy. (na tenkých větvích lásky)
Poslední...
Krev bílé hrdličky ulpěla Ti na bílých šatech,
jak hříchů ses zbavila. (do zelena)
Rty vášní máš zlíbané. do krve . nikdy víc
sametově hebký polštář pod hlavu položím
Bílá
Má krajino smutkem osamělá, bílá
za hory dálkou nedohledná,
sněhem se tiše, tiše rozsvěcuješ,
do jisker vloček mrazivých.
Křídla noci III.
Hledám tisíce barev
Hledám Tvou modrou
Hledám zelené Tvé oči
kůži Tvou bělostnou(pod polibky zčervená)
Křídla Noci II.
Miloval jsem.
Kdysi znal jsem jedno srdce, dávno
kdy ještě byla spousta letních bouřek
pršelo.
Křídla noci I.
Jsme noční pěvci,
smutkem osamělí.
Tiše zpíváme do tmy o ní
čekajíc vlastní ozvěnou,