Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKřídla Noci II.
Autor
Navždy_Tvůj
Pro holku, která už si to stejně asi nikdy nepřečte. Nehledejte v tom vznešenost rýmu - tohle je o bolesti, o smutku, vzpomínkách... o něčem, co už nikdy nebude jako dřív, protože Láska je ten nejvznešenější cit, jakého je člověk schopen...a taky ten nejbolestivější
Miloval jsem?
Kdysi znal jsem jedno srdce, dávno
kdy ještě byla spousta letních bouřek
pršelo.
Miloval jsem?
Kdysi, když ještě růže kvetly v mechu
dnes obrácené v prach
prach prachu
opuštěná prázdná váza
dlouho kvítím nepolíbená
hledíš na špinavé dno.
Miloval jsem?
Kdysi, kdy světlo tmy bylo
Ty jsi najedou vše co zbylo
tichou barvou nocí vonící
a ani ráno nepromění den v slunce
na oknech pořád kapka rosy
vzpomínka k vzpomínce
Miloval jsem?
Kdysi?
déšt prý moc nebolí Lásko ...
tak proč zebe do chodidel,
když v něm se procházím ?
Miloval jsem?
Kdysi ?
když srdce ještě tlouklo
pro někoho
Barevné slzy motýlých křídel
Znám jejich barvy.
Kdo vyškrábal Vám oči ?
Ve vlnách utonout, nedýchat.
Kdo v krvi hořel nocí
když voním po ovoci...
Kdo ?
už neplakej
nikdy.