Probuzení z radosti

Vydám se po cestě zkřídel padlých andělů
Ruku vruce svlastním stínem překonám údolí neviditelného chladu
Na Leviathanově hřbetě se zřeknu takřečeného dobra
Před svou prokletou nevěstou vypiji číši bolesti do dna

Náhradní holka

Bez Tebe, mi bude prázdno
Náhradní holka, se bude choulit vkoutku
Vím, že nepůjde to snadno
Za lásku. já pořídím si loutku

Když slepci pláčou

Odejdeš-li, zamknu za Tebou
Zruším pokoj pro hosty a rozdělím postele vložnici
Oslepil jsem se abych neviděl krásu
Když slepí pláčou

SeN

Noc co noc Na posteli s nebesy Zdá se mi sen
Lůžko jako místo vmém pokoji Odkud je vidět hořké štěstí
Bydlí na kraji města Nabízím jí své rámě vždy Když ji za bluesové melodie doprovázím
I když budeš se jen maličko vzpouzet Nakonec se rozhoří Tvůj oheň vmém náručí

Medzvěd

Začátek bývá těžký
Doufám že se mýlím
Marně čekám na soud
Zbyli jsme dva vzhůru vcelém domě

Žlabababrekekebum

O půlnoci železnou pěstí tluče někdo spravidelností na dveře- Buš, Buš, Buš.
Otevřete, vnikl jsem kvám násilím-jde mi jen o čas
Chci vás nejlépe bránit před nespravedlností, kam si mohu shodit svých pár set tisíc švestek.
Prý tu bydlí známý umělec-tenorista, mohli bychom spolu zpívat koledy (na kůru)

Nesmuteční

Rád jsem rád
A jen tak myslím na to, že je příjemné, tu být
Drobné pro pána sharmonikou mám nachystané
Ostatně, jako obvykle

Nedívej se...

Nedívej se na mě tak
A nediv se, že nevíš
Kdo před Tebou klopí zrak
Když si myslíš, že ho znáš

(Už tam je) Listopadové noci

Listopadovou nocí procházím se sám
Jen já a on
Někdy se člověk nepoznává
Poletující listí nevnímám

To, co mě zabíjí...

To, co mě zabíjí
Miluji
Jako držení neuchopitelného
Když to ještě nevíš

Co znamená?

Co znamená dívčí úsměv v nevhodnou dobu nevěřím na osud myslím že nemyslím doufám že vím že vidím co není musím bojovat do posledního muže sám za naději v beznaději nechci se vracet nechci jít dál nemůžu se ptát na otázky beze slov snažím se vyčerpat inspiraci a usnout tak aby se mi nic nezdálo nebo se konečně probudit ze snu a zasmát se ze srdce po dlouhé době utřít si slzy a jít domů.

Byla jednou jedna

Byla jednou jedna malá holka
Když se smála byla roztomilá
Jako každá kočka ráda mlsá
Provinile se pak na mě dívá

Něco začíná... něco končí... něco bolívá... něco mrzí a je toho dost od všeho...

Vrať všechno, cos mi nevzala a já Tě políbím tak, jako jsme se líbávali tehdy. však víš.
Rád bych se vrátil do štěstí.
Poznávám, jak je těžké zapomenout, když se bojím, že už si nikdy nevzpomenu.

Život je vodopád

Život je vodopád
Čím víc se snažíš napít, tím víc se dusíš.
Bojím se, že není cesta ven, bojím se, že není cesta dovnitř.
Život je vodopád, proud je silný, tak, že Tě hned rozdrtí.

Křest ohněm

Každé ráno, když myslím na to, na co bych neměl, mě bolí hlava a hoří tváře.
Každou noc, než upadnu do bezvědomí myslím na Tebe a na vše dobré, co mě potkalo.
Celý den čekám, že se ozveš, a snad už ani nedoufám, jen si nedokážu vypnout telefon, to abych tu byl, kdybys mě potřebovala.
Píšu Ti zprávy, které mažu, dopisy, které neodesílám, držím u ucha sluchátko, které váží 50 kilo.

Hledím to nejúžasnější místo k posezení v Praze.

Písmáci poraďte, kde je, kde je. Mnoho z Vás jistě Prahu a její (více či méně) temná zákoutí zná jako vlastní sandále. Proto Vás vyzývám svěřte se. Kde je v Matičce to nejlepčejší místo na posez.

Ústy

Rozešla ses se mnou mými ústy.
Nevím, zda je to moje síla a tvoje slabost nebo naopak …kdo nedržel vruce rozžhavenou podkovu, ten nepochopí.
Jak dlouho se člověk vydrží dívat do slunce, jak dlouho vydrží Slunce ve stínu bez jediného vzlyku, ovšem také bez radosti.
Rozešla ses se mnou mými ústy.

Tam, kde končí duha

Zaveď mě tam, kde končí duha
A já se rozpláči, bude mi smutno z toho, že něco tak krásného má svůj konec
Bude mi líto mne i tebe a jak se spolu budem dívat přes okraj planety… budu Tě chtít obejmout, abych snad cítil, že tu nejsem sám- ještě ne. Budu se modlit, aby ten polibek s příchutí slz a hořkých mandlí nebyl ten poslední. Budu Tě hladit ve vlasech a prosit, abys ještě chvíli byla má. Zavzpomínám na to, jak jsem Ti poprvé zašeptal do úst ta sladká slůvka a neodolám Ti je neříct nahlas, tentokrát už nebudu čekat odpověď a bude mě to bolet.

Malování

Maloval jsem obrazy-bez barev a bez štětců
Přesto byly krásné tak, jak jen obrazy mohou být
Maloval jsem obrazy horkými rty
Nebyly na prodej ani na výstavu

Ptám se sám sebe

Co by se stalo, kdybychom se nepotkali
Jak chutnal by mi západ Slunce v dáli
Nu, žil bych dlouho, co se bát
Žil bych dlouho, ačkoliv ne rád

Nejistota

Sedíš, nevíš, co se stalo, ale byla to rána.
Možná tušíš, nechceš pochopit.
Otěže držíš pevně v dlaních, kůň je mrtev.
Tisíce hrůzných obrazců se Ti míhají před očima a TY doufáš, že je to jen fantazie.

Sebezpit

Jaká nádhera zalykat se štěstím
Mít plnou pusu radosti, prostě jen tak
Radovat se z prvních květů pampelišek jen proto, že jsou
Svou jasnou představu o kráse- naprosto konkrétní- mít u sebe v peněžence a každých pět minut ji sobecky hltat, když se nikdo nedívá

Chvíle

Chvíle.
Ty pomíjivé vůně okamžiků, jejichž krása často spočívá vtom, že jednou jsou, jen jednou a víc už ne. Kolikrát sis přál ponořit se do duše, hledat a najít kouzlo ztracených chvil a doufal, že se Ti nikdy nepodaří odtrhnout se zpět a procitnout. Nejsi sám, kdo tápe, ač si tak mnohdy připadáš, věz, že zdání klame, ale někdy čím víc přátel máš tím víc jsi osamocen.

Volání

Bez názvu

Vůně podzimního listí, která se nám nesnaží zalíbit.
Víme, že tu je, upadající do hlubokého nachu.
Podzimní listí zakrývá vzlykající zem, je zrádné.
Máme ho rádi.