Písmák Čekárna
Mezi prázdnými zdmi pár lavic a lidí.
Před zimou ukryti, někdo se směje, jiný se stydí
a do ticha zní monotóní hlas: „Vážení cestující…“
Kolik lidských osudů už poznal tenhle svět,
Šlapeš dál
Zrada bolí víc, než by bylo zdrávo
A já tu stojím neschopna slov.
Těch pár písmen, cos napsal dávno,
Řeklo víc než sborník prázdných slov.
Pavučina
Svět je velká pavučina protkaná vlákny lidských osudů, která se sněkterými protnou, sjinými spojí, nebo se přetrhnou.
A někde čeká pavouk na svou kořist…
Řekni...
Když nebe pláče a deštěm smývá krásu,
A svět se najednou smutným stal.
Byl to zázrak, já vtobě našla spásu,
Přítelem snad, budeš mi dál.
Za tabulkou skla
Za tabulkou skla, spozůstatkem deště
na panelech zbetonu, květy nerostou.
Za tabulkou skla, své větve bříza sklání,
časem chladným orvaná dohola.
Spící princ
Na lůžku, jenž snad smrtelné lože připomíná,
Jeho postava tichá bezhnutě leží a spí.
Ruce složené na klidné hrudi má a oči zavřené.
Snad jediným projevem života je srdce bijící jako zvon.
Pátek 13.
Pátek 13. prosince 2002
Svěnováním pro svou životní lásku.
Sedím na posteli, za zády polštář a vnáručí objímám malého plyšového pejska, jediného tvora, který je vždy při mně. Je zhasnuto a čajové svíčky, které svým mihotavým plamenem prosvěcují tmu, vnášejí alespoň trochu útulna do jinak studeného pokoje internátu.
Jak necestovat vlakem
Byla neděle večer, někdy ze začátku prosince. Stála jsem na nádraží a čekala na vlak. Jako obvykle měl zpoždění. Nervózně jsem podupávala a dýchala si do dlaní, abych si trochu zahřála promrzlé packy.
Štěstí
Držím nataženou dlaň. Je na ní něco malého a křehkého. Prý je to štěstí. Dal mi ho můj Anděl strážný.
Zpověď
Kdo vlastně jsem. Vím to. Možná.
Co jsem udělala pro tenhle svět.
Vzpomínka
Vzpomínám na chvíle kdy jsem byla sTebou
na ohníčky vočích, co zářily láskou a něhou
Já musela odejít, náš příběh byl tak krátký,
přesto jsem věřila, že se zase vrátím zpátky.
Zůstaň
Jak hvězda, co tiše září tmou
Já chtěla bych stát se láskou Tvou.
Místo toho zůstaly mi vočích slzy
Odejdeš a vím že to bude brzy
Pohádka
Chtěla bych ti vyprávět pohádku. Pohádku o naději, trápení a nesplněné touze.
Kdysi se narodila jedna dívka, která už od mala neměla moc štěstí. Nebyla ani moc krásná, ale věřila, že také ji jednou potká velká láska.