Sonet Jindřišce I.
Naše setkání bylo jako z filmu.
potkali jsme se v obchodě.
Já dělal jako vždy svou prácu,
najednou stojíš přede mnou a zíráš na mě.
Sonet Jindřišce II.
Věichni nám můžou záviděť,
tak jako lásky plných vět,
že jsme jak motýlci co ochutnávají květ,
a že tě mám rád.
Je konec...
"Je konec lásko jdi si po svých,nemám srdce dál nás trápit,počítám záblesky v očích tvých,a toužím tě naposledy políbit. Ne, my musíme od sebe pryč,nechci už dál pokračovat,zas ke mně proumlouvá můj chtíč,proč si prý dál neužívat. Nekoukej na mě tak směle,víš že tě mám moc rád,rozejdem se v dobrém kvůli dálce,ale s kým se teď budu milovat. Ptáš se co se ve mně děje,že tak dlouze nic neříkám,nedokáži říct ti sbohem,na tvé rty polibek pokládám.
Tulák
"Bloudím krajinou bez mrknutí,je mi už všechno jedno,krásy světa mě nazajímají,jsem tulák co ztratil všechno.
Vzpomínám na tebe lásko má,do paměti nahravám tvůj smích,už mi nic jiného také nezbývá,jen dále snít a smrti vstříc jít.
Kapky deště noří se tmou,v ruce svírám fotku tvou,je zmáčená mými slzami,a vlhká od rtů smutnými polibky.
Bylas pro mě osmým divem, kterýmu jsem chtěl přijít na kloub, bylas pro mě celým světem, vzpomínáš lásko na tu pouť.
The Angel
"Sluníčko vychází, začíná nový den,stejný důvod, stejné myšlenky i bytí,paprsky slunce zařezávají se do stěn,já probírám se k životu zas i nyní.
Žiji a umírám zas a znova,žiji a umírám jen a jen pro tebe,snad jednou si mě lásko všimneš, můj život patří jen a jen tobě.
Jsem vánek co omívá ti tváře, vtírá se do tvých hebkých vlásků,v létě studí a v zimě hřeje,ukolébává tě do věčných snů.
Jsem sluneční paprsek brzy k ránu,doprovází tě všude venku,a posílá hřejivé polibky, když utápíš se v hořkém žalu.