Písmák Neboj se
Neboj se
Otevři oči, teď hleď do zraku mého chci Ti něco říct, však neboj, není to nic zlého. Čas dokáže uklidit vyšlapané cesty čas dovede lidi rozdělit já snažím se Ti říci něco gesty a vím, že lásku nelze vynutit. Řekne-li čas naší lásce sbohem nemohu proud řeky otočit společná fotka pod papírů stohem je těžké ji jen tak vyhodit. Teď nebraň se lásce, která chce pohladit možná tu bude jen krátce, tak dopřej ji chvíli žít.
Důvěra
Ústa mluví to, čím srdce přetéká.
Mít možnost někoho obejmout, svěřit se se starostmi i bolestí.
Uchopit jeden druhého za ruku a procházet společně oblohou zahalující mnohá tajemství.
Obloha
Červánky, oblaka i ty poslední kousky slunečních paprsků jsou dávno skryty pod plachtou zdobenou perlami. A přecejsem sijistá, že modravé obláčky uvidím. A pokud ne já, pak všichni ostatní.
Sedm
Osnova: 1) Uvedení filmu do kin
2) Příběh
3) Filmový představitelé
4) Výrobci filmu
Motýlek
Ach, ty můj motýlku,
rozestel postýlku,
svlékni mi košilku,
pobav se trošinku.
JAK SE ŽIJE NA KONCI 20. STOLETÍ
Osnova:
1) Kde a kdy to žijeme.
2) Přijde apokalypsa aneb to, co nám chybí
3) Den Země aneb umíme pomáhat.
Vášeň
Chci Ti psát báseň
cítíš tu vášeň.
Vnejvětší rozkoši
za dveřmi černoši.
Chtěla bych složit
Chtěla bych ze střípků složit skleničku,
Prosím, dej mi hubičku.
Chtěla bych zbolesti složit květinu,
Ať zapomenu aspoň na vteřinu.
Propast
Padám do propasti,
ze které není úniku.
Po cestě potkávám lidi
chtějí, abych se zastavila byla snimi, tu.
Chci Ti pomoci
Na kopci stály dvě dívky schlapcem,
protože nebyl sobcem,
ukázal nám pohled na hvězdnou oblohu,
snad mu teď nějak pomohu.
Černé vrány
Černé vrány letí oblohou
Jsem ráda, že stojím tu ještě, na nohou.
Černé vrány letí oblohou
Ostatní za mé hříchy nemohou.
Bolest války
Rozlilo se slunko černé vkraji,
teď její oči černá síťka halí.
Proč její dítě na vojnu si vzali.
Zalilo se čelo vlhkým potem,
Báseň o lásce
Láska je Slunce, co pálí i bolí,
láska je květina, co krásně voní,
láska je pohoda, láska je smutek,
láska je motýl i dobrý skutek.
ZTRÁCÍM TĚ
Ztrácím Tě,
ztrácím
má vločko
vždyť ty se mi před očima roztékáš.
IDENTITA
Proč svět je přeplněný slovy "MÁM TĚ RÁD",
když mnohý nepozná, co to je kamarád
vždyť každý hrabe na kuličku svou
nedokázal bych žít s takovou osobou.
Dýchej!
Chtěla bych vdechnout
do Tvé duše radost a žár,
aby si obživnul
aby si dýchal,líbal mě dál.
Příroda
Každý z nás denně přichází do kontaktu s lidmi. Ať jsou to přátelé či nepřátelé, komukoli se může stát, že bude i od svého nejbližšího zrazen, a pak už mu na světě nezbývá nic jiného než Země, která ho obklopuje. Je to právě ten prostor, jehož součástí jsme se stali svým narozením. Ale i přes tento blízký vztah se ke všemu, co zde Bůh vytvořil, chováme natolik macešsky, že je až pozoruhodné, že na této planetě ještě zůstalo místo zvané příroda.