Písmák Jsem na hraně 18. příběhu
Neříkej mi, že končí svět
za každým rohem, kam se neodvážíš
Vypustit draka není uletět
má vzducholoď se přistát snaží
Večeře na terase
Večeře na terase
kde slunce žvýká zbytky mraků
aden jak vinný sud
pobitý žízní
Zdánlivá sebevražda slunce
- Zapijeme slunce, řekl,
možná je tma beznohá,
tvé stopy budou jen zdrhovadlem
vmoři klidu velikosti 36 –
30.9.2004
Nesnáším cizí rozhovory, řekl
sluchátky zacpal uši
a mně vzal dech
oběsil na tramvajové smyčce
Insomnia
Město je slepec Dáví tmu
Za okny mizí cizí létavice
Bílý pes
ztrácí se ve stanu deště
Noční probuzení
náhle odpojený od přístrojů
zaslechl ještě kopyta
ale už nepoznal jezdce
z ulice vůně vlhké konírny
Útěk z útulku
ta kočka je chromá
třístopá
vždyť běží jen o maso
velkou cenu kafilerie
toulaví psi mezi ploty
lhostejní vodě, dohánějí žízeň
tolik vodítek deštěm
a oni pořád bez obojku
každá možná hlava
O(Z)PÍJENÍ
Roztoče z kohoutků pustí naplno,
skrz okenní rám do tmy hodí prostěradlo.
Chybějící kus nad tekutými písky
doskočí a hlavou zašpuntuje hladinu.
Dobytí Tróje
Vstupenky do lahví jsou až na dně
Až pořežem tmu o hlasy
na velmi krátkých vlnách
Vyrovnaní do hranic otálíme škrtnout
Akty
Do očí odlesky z holubích břich
a tvářím padáčky pih
přes rameno slunce
na druhé straně spouště
Bez duhy
Ani jsme nedolehli
v otiscích zpod lopatek
Spojenci z úschovny poledního mechu
Pro tebe nezapadám
Večeře
Od stropu létající talíře
ozařují vyjedenou katedrálu
Důvěrnost mandloní a bambusu
sešitá vidličkou
Berušky
Toho léta se berušky urodily. Byly všude: šplhaly po květech a stoncích, hemžily se po sluncem vyhřáté zemi, pořádaly letecké dny ve vzduchu, přistávaly lidem na šatech i na holé kůži, kde po sobě zanechávaly malé žluté skvrny.
Holčička opatrně našlapovala, snažila se vyhýbat drobným červeným a oranžovým tělíčkům pobíhajícím po chodníku a mhouřila oči před rozostřenými šmouhami v místech, kde tiše povolily křehké krovky pod lidskou botou. Nejradši by zachránila všechny berušky na světě, aby už nemusela žádná další zbytečně umřít.