Písmák Dnes řádně nabroušeno
Seděl jsem sknihou vruce na terase, na tom výmyslu, jak s několika přebytečnými tunami betonu navodit při pohledu zurčitého úhlu atmosféru soužití spřírodou, zvlášť když ve své původní podobě se příroda rozprostírala sotva sto metrů od toho rodinného penzionu na krajiTýnu nad Vltavou, kde jsem trávil svou zaslouženou dovolenou. Každou dovolenou jsme si přece zasloužili a s ní všechny pozitivní věci vnašem životě. Ty ostatní nám připravil osud, smůla, závist nebo ta blbá úča.
Četl jsem jakýsi brožovaný horrůrek, který mě vknihovně zaujal svou jednoduchou obálkou sobrazem bílé stěny, převrženého stolku a červeným, krutě neurčitým nápisem PROČ.
Estét
Estét
Vpátek večer ležela na nádraží, daleko od života i od smrti, za sebou vydatnou šlehu heroinu, která sice nebyla zlatá, ale rozhodně žádný šrot. Vsobotu odpoledne (ale to nevěděla) otevřela oči a zjistila, že vůbec neví, kde je. Ležela na zádech na čemsi tvrdém, byla úplně nahá, bolela ji hlava a nemohla se hýbat. Části jejího těla, které přiléhaly kpodložce, byly kní naprosto fixovány.
Král tvorstva...
Pan Zajíc se vrátil domů. Políbil paní Zajícovou a svého malého syna a zpocený zpráce šel rovnou do koupelny. Osprchoval se a vyčistil si zuby speciální pastou proti obrušování skloviny. „Mámo, už mám zase lupy.
Kostka
tam měl být, hledej, holka“, odpovídala jí zkuchyně matka. Lenka stála na špinavé podlaze p„A na polici nebo vbedně. “, ozýval se způdy Lenčin melodický hlas. „ Já nevím, někde by ůdy a rozhlížela se.