V mrazivém tichu krásy
Stovky zimních očí,
v Austrálii tedy spíše letních,
čekají na noc, až oknem vkročí,
až slunce usne a venku se setmí
Okamžik
Je smutně, najednoukřehký déšť prší sislunce za zástěnoupaprsky mydlí si
Slyšíc dětský smíchjá znaven padám sitváře v dlaních Tvýchjen tiše pláču si
Tygr
Navečer jsem vařil
místo v chýši na palmě,
ten tygr se tvářil,
že by klidně spapal mě
ABECEDA pro třetí A
A je jako alej,stromy podél cestyB je jako bunda,co nosím místo vesty
C je jako cibule,nad ní oči slzí miD je jako domino,řada kostek s tečkami
E je jako elektřinanevidíš ji, ale praštíF je jako fíkovník,pěstuji ho v dešti
G je jako guma,kterou všechno vymažuH je jako hračka,co uklidit nemůžu
Střepy (Průlet prosklenými dveřmi)
Zvuk sirény sanitky mě přibil kezdi jednoho domu na uliciZvuk sanity mě ohlušil ažprolít sem prosklenou výplní vevchodových dveřích
Všude spousta střepů, ještě mizvoní v ušíchty střepyjak padají a letí a zemse v nich odráží
Dívají se na mě, jak tamv kapkách krve ležímznuděně zívají, že to nenínapínavý, žádný vzrůšoa málo krve
Rány mi zašili a opentlilibílými obvazy, ještě mizvoní v ušíchse zdmi bílého pokojebarevně ladím
Slzy nad řekou
Dívám se na muže, co ryboloví na Rhôně,léta marně čeká na svou zlatou velrybuBlázen; je zbytečné ho upozornit na chybuHolínky s nohama víří bahno na mělkém dně
Stojím opodál na skále nad řekou,cítím, jak pozdním létem voda voníHlas říká: "Zuj si boty a skoč do ní. "Zouvám jen své slzy, ať do ní odtekou
Střechy hausbótů bičuje svěží déšť,tančí v rytmu jazzu, který vyťukáváRybáře zahřívá z termosky silná káva,teď na mrak volá: "Však se přeženeš. "
Sedím nad řekou, co se dole občas zavlní,proč plakal jsem, to sám zeptat se bojímMožná žalem, možná štěstím, možná obojímChybělas mi, vyplakal bych se Ti do dlaní
Nebe je jako čarodějův plášť
Nebe je jako čarodějův plášť,kouzelné, černé, s hvězdamiMěsíc se na něm vyjímá zvlášť,až spadne, budeme úplně sami
Tisíce očí z dalekých galaxií,světlušky a hukot letadelKometa krásná až dech se tajía támhle někdo auto ukrást chtěl
Ve vzduchu ještě jarní trávy vůně,z pampelišek chmýří posledníPolíbil bych Tě, ale je mi líně,počkej, až dospím, má lásko životní
Teď Ti alespoň verši zarámujináladu těchto blankytných dnía zase o trochu víc se zamiluji,najdou dvě srdíčka, až se rozední
A jaro kolem smutně si taje
Zahaleni mechemposledním vzdechemse loučímenaše slova se ztrácejíjen prázdné bubliny z komiksů stoupají vzhůru
Taky si vzpomínáš na vteřiny věčných dnůplynoucí na onom kúru rychle jak světlo v nás úsměv na okamžik, pak stín jen zas
Všude je mechovíokolo listovímění se pomalu v dýmpopel co zvolna se vznášívítr v kapsách roznáší a zdobí si vlasy jímdětinskou radostí tiše se směje a jaro kolem smutně si taje
Taky teď cítíš jak trny planých růžíprobodávaly tvou bledou kůži ranily hluboce ranily do srdce
Mlčky sedíme
Sedíme, mlčíme,okolo našich hlavslova poletujía svrbí nás jazyk,ale nemluvíme
Sedíme u stolu,je pěkný, dubovýtady jsme říkali,jak se rádi mámeteď padáme dolů
Sedíme, čekáme,až nám to odzvonípotichu polykámjedovatou slinuTy si koušeš nehty
Sedíme, dýcháme,a polibek letmý,cos poslala do tmy,byl už zapomenuta já se nebavím
Poslední noc
Večerní vánek Tvé vlásky tiše pohladíSnad dnešní noc Ti včerejší smutek nahradíKávu v šálku "Život" Ti aspoň jednou osladímSvé obvyklé drzé poznámky pro dnešek zahodím
Záblesky svíčkynad ubrusemCinkly skleničkys kiwi džusemSlavnostně prostřenoChvíle vzácnáOd zítřka zavřenoA -
Večerní slunce Ti tváře lehce zahřejeVšechny slzy z Tvých očí nenápadně vypijePak přikulí se Měsíc a jeho oblakové závojeJen kvůli Tobě utrhne z nebe hvězdu naděje
Dáš si ji na stolek, zhasneš a necháš ji spátAž se ráno probudíš, bude se na Tebe smátMůžeš si ji dát do skříňky plné nálezů a ztrátJá si zatím nechám ještě naposled o Tobě zdát
Ale
Nebudu plakat
ani se smát
možná by se to hodilo
ale Ty bys to nechtěla
Opilý anděl strážný
Mé myšlenky bezvládně plují nocí,
všechny se rozhodly pro emigraci
Můj anděl strážný nezvládl bicí,
svalil se za soupravu už po dvou deci