Písmák z nedospaní
škráboutmy drápkyzáda spáčůchrápete asikdesipláčutupro tu šlápotuv Rozbitém, který nenasněžilz omítky skleněného zámku(prý ve věži tam modrokněžníkspí zamrzlýa taje vousyje hodný, zlýje modrovousý)smutek je primato se vínebyla zimaúsměvyjsou blátoze rtů opadanénebyla zima, nespím, pane(mám modřinya nemám zdáníjak moc je modré Vaše spaní)den dupe na okenní římsetne svítánía kutálím se(nedostatečně. v pět)já hlavastřeptrn v patě nocito Vaše modrovousé očiškrábou.
Romantické rozpory
Na půlení mě není dostokoušu pero na inkousta jestli chceteslíznu kaňkua oslí uši sešitůmotrhámaby byly hluchéa možnáje to jednoduché:jsem hloupáa vy chytrý, panea moje oči udýchanéjsem z vínaa vy z ječmenea mám vás rádavy měneto jsou ty romantické rozpory.
Tichotam
Ticho tam. DUPEco se vracído léta šlapousněhulácia vlk zas klepe na kůzlátkatak zavřizamknizatluč vrátkazlým botámticho tam. ticho tam. tma má kocovinušero se leká ranních stínůa dokud peří věří vánkuticho je táta tichotámkůjá nedutámtakticho tam.
Vítr v kalužích
Je do kolečka zakletá
mé jeřabiny ruleta
a vítr, vítr věčný hráč
tak bezstarostně opitý
Sud pana O´Suda
Na dně sudu pana O´Suda je tma. Tma tak veliká, že nepoznáš, je-li to dno skutečně dnem, anebo naopak víkem. Ale copak na tom záleží. Zkrátka jsme na dně.
Hvězdy mých očí
Hvězdy mých očí popadaly
a já si nestihla nic přát
,Máš v očích nebe’
řekl kdysi
Předzimní
Zas vítr volal
zlá jsi.
a pošlapal mi vlasy
a kázal listí
***
Sám sám sedí žádný pán
nevídán a neslýchán
nevolán a nečekán a sám
Tak sám jak jen dá se být
Panenkami
Prosím Vás, pane, prosím Vás
neskrývejte se do mých řas
pak padáte mi do očí
a místo očí já mám jámy
Třílístek
Ten třílístek je lakomý
a vzdušné zámky rezaví
až položíš mě do trávy
budeš mít jetel v očích
Malý téměř detektivní příběh s věnováním VV
Váž_ Mil_ Pa_ Vážený milý pane Mohl byste se prosím zeptat Vašeho stínu zdali si neráčil všimnout že se za ním dnes kolem poledne (přesněji od 12:18 do 12:39) potají plížil jiný malý zcela bezhlavý středně temný stín. (Přiznávám. Byl můj. ) Zmíněný náhodou spatřil Váš stín v knihovněkterak se s nedbalou elegancí beztížně vrhá na svazky literatury (bezpochyby obtížné) Následně ignoruje veškeré zásady slušného vychování potají sledoval můj stín ten Váš až ven na ulici kde se pak nenápadně vydal v jeho stopách (Přestože jsem to několikrát výslovně označila za hloupé a nezdvořilé.
Spící krasavice
Láska padá
z nebe dolů
pláčem prší do mramoru
tisíc nahých polibků
A nevím
A nevím, kolik přejde zim
než omrzím
tě omrzím
zatím mám zvonky na řasách
Prosit
Až první vítr zavěje nezbydou ani šlépěje z těch bot co touha nosí ta touha, ta smí prosit a já. já ne Zůstanu stejná, nejiná, až rozpláče se krajina tak krůpějemi rosy i země může prosit a já. já ne A brzy tu zem pod námi zasype zima vločkami pro sýkory a kosy i ptáci mohou prosit a já. já ne Jen naděje tu zbyde málo stromům, když listí opadalo vždyť větve láskou bosy smí aspoň nebe prosit a já.
Labutí jezero
Dřív než slova zamknu ti vzkřísíš křídla labutí černá bílá v jednom víru tvoje ruce na klavíru mezi prsty voda cinká touha stéká do tvých dlaní černá nebo bílá pírka jako slzy krásné paní padají jí ke klínu láska zebe na jezeře poleká se leknínů princ se mýlí zavři dveře dokrvava něčí vinou slunce pláče nad hladinou setmívá se zbydem sami čím ti já jsem klávesami
Poprava
To je tvůj konec hlupáku vzpomínáš jak jsi oblakům ukradl touhu. za ni plať poslední přání. ne. tak ať.
Listopadlí
Slyšíš jak ticho umlká.
podzimem němá jablka
vypila vílám ze rtů růž
tak nečekej
Deštivá
Včerejším deštěm deštivá jsem vzpomínáš ještě. pršela jsem protekla jsem ti dlaněmi když jsi mě těsně nad zemí rukama chytal bosýma o déšť se přece neprosí vzpomínáš ještě. zmokl jsi Včerejším dešťům setmívá se poslední kapka ztratila se do srdce letním zahradám už neprším a nepadám už neprším a nekrápu to tys mě vypil z okapů a na dlaních ti zbyl jen prach a asi kdesi ve hvězdách je láska jako počasí a sem tam prší na řasy
Podzim ví to
Podívej, milý, podzim ví to,
opadal ještě před námi
a možná za mě poví ti to
a nebo stroze oznámí
V září
V září žloutnou andělé
než se na zem nesměle
snesou
v pádu věčně lichém
Snad svítám
Snad svítám
už mi v očích praská
a neutíkám
chci jít tam
Lži mi víc
Lži mi víc
tma nepospíchá
dokud tu jsem, dokud dýchám
dokud nespí spaní
Darmolásky
Někdy je šero šeřejší
a darmolásek moc i málo
a kdyby sto jich opadalo
zas zítra budem včerejší.
Papírová růže
Prach šije mi plášť na míru
jsem stará růže z papíru
já nevoním, jen od lepenky
a nehodím se pro milenky
Kopretiny
Počítat vlásky kopretinám
je překračovat Rubikon
umáčet sukně starým vinám
na druhé straně tma a on
Do zdi
Jestli se dneska večer zpozdí budu ta slova prosit do zdi když šero zdrží noční skřítky nasypu sebe do omítky Pak spadne ticho do zahrad a nikdo nebude se ptát co byla a už není lež tu větu smaže první déšt A přeci nezahladí brázdy co jednou stálo krví na zdi neschovám víckrát v žádné skrýši je hořko každému, kdo slyší jak chodí ticho po pěšině to ticho nikdy nepromine co jednou vítr odpustí všem starým steskům ze všech zdí
Šeříky
Je příliš pozdě na rýmy
když smutky šeříkovými
tak fialově pláčou keře
a zamčené jsou všechny dveře
Víla
Z mraků si slunce nenalkám
uteču asi k rusalkám
a jako ony v noční rose
si budu koupat oči bosé
Samota
Noc hází kaňky na motýla
a ve dne je tma bílobílá
jak stíny snů co potají
za každým rohem čekají
Lhostejná
Lhostejná ke svým snům a vírám
žaluju mlčky nočním vílám
duše má zase kocovinu
žaluju mlčky nočním stínům
Krám
Měsíc je touha hvězdných dam
to co jsi nechtěl, rozprodám
až dneska vyjde nad domy
za malý kousek svědomí
Mince
Noc je den který pochopil
a černá síťka na motýla
i když mě nikdo nepropil
poslední mince ze mě zbyla
Mráz
Mráz si bral zimu
a pak zrána
mlha se s větrem milovala
a málokdo to tuší
Láska je...
Láska je hořké ráno
a slané večery
sonáta na piáno
hluchými údery
Vločka
Mlhavá
Krajina s bledým závěsem
a zamlžené okno jsem
a čekám, utopená v pýše
jestli mě někdo nepopíše