Ne balada ne o očích opičích
Loudavý patník na kraji stromů
houpá se rychle, nahoru, dolů
Krvavý kocour s pavími brky
nedočkavě tvoří kočičí triky
Šibeniční píseň
Špagát zašlé slávy povážlivě houpe se,
jak nad svým dárkem napíná se - přetrhne se.
Jeden konec na větvi je,
na druhém se hlava skvěje.
Pohledy
Hledím - musím - do očí.
Ty oči, ty jsou Tvoje.
A to je na nich nejhezčí.
Dvě krásné studně vyladěné
Jak čmelda po květu tak já po Tobě
Toužím - jak touží čmelák po květu
Toužím - teď přetrhnout si kravatu
Toužím - jako čmelák touží po květu
Toužím - proto píseň lásky pěji tu
Švestka
Švestka. To je takové prosté, obyčejné slovo. Neříkám, že mi snad jako ovoce nepřipadá originální a vpravdě chutné. Samozřejmě takovou pěknou, pěkně rostlou, pěkně modrou, pěkně kulatou švestku, tu já tuze rád.
Indická epištola
Alabimňk Užuřujásá
Pádžáhláví 283
632 721 Bazachkirk
INDIA
Proslov na úvod oslavy přeživších
Proslov na úvod oslavy přeživších (invazi neidentifikovatelných létajících objektů s neidentifikovatelnými nelétajícími individui na palubě. Po nelidském drancování a páchání nejhorších zrůdností, co lidský rod pamatuje, ponechali Zemi s torzem jejích ubohých obyvatel na pospas dalšímu osudu. ) Vážení spolutrpitelé, milí přítomní. Chci vás všechny pozdravit (zároveň povzbudit) a vyjádřit upřímnou soustrast všem, kdo nyní postrádají své blízké, členy rodiny, přátele, osoby, na kterých jim nejvíce záleželo.
Červená Karkulka II.
"Trhni si ohonem," řekla mi Karkulka
"Tohle se vlkovi-mě nikdy neřiká"
"Trhni si, drzoune", křičela Karkulka
"Tohle se vlkovi-mě nikdy neřiká"
Hodný hoch
Já byl vždycky hodný hoch,
snažil jsem se co jsem moh´.
Dělal každé úkoly,
nedával je opisovat,
Člověk a události
Obyčejný člověk. Narodil se, naprosto nevěděl proč a začal žít, jako každý. Jeho jméno skloňují jeden, dva kilometry okolo, nejvíce U Mokrého džbánu. Neviniká ničím zvláštním nad ostatní.
NIGHTMARE
Kráčím ztichlým sadem,
kráčím domů za svůj práh,
kráčím známým sadem,
strach mi funí na patách.
Mravenci pod Křivými buky aneb To snad ani nemohu být já!!
Jeden, druhý, třetí, čtvrtý,
jak je ten svět na ně krutý.
Pracují už od rána,
pracují až do večera,
Letní zima
Miluju letní noci a Tebe
snáším modré z nebe
nesnáším, když zima zebe
však nevadí mi vedle Tebe.
Živote
Jsi naším stavením, i trápením nás jsi, tak proč já nevím, proč, as, hrome. , JSI. Ten mi říká - Já to vím. Však jiný vzlyká - Marný dým.
Orel, sup, sokol, holub, brouk, člověk
Letěla takhle večerem
holubička nad polem.
Zpívala si sobě chvály,
na perutě a jemné spáry.
Myšlenky pozdě v (noci) dešti - Prší
Kráčím stísněným tichem temné ulice. Mé kroky se osaměle rozléhají prostorem. Zamyšleně se choulím do svého černého pláště a dál si razím cestu ne-lítostnou deštivou clonou. Z obou stran mě svírá hradba bezcitných domů; slepé a hluché.
Zloděj v Delvitě
Povím vám, milé děti, pravdivý příběh mého života: Ehmm: To jsem se jednoho dne rozhodl za-jít si (no, rozhodla maminka, že) do naší nejmilejší Delvitky nakoupit něco do žaludku, popřípadě něco na zub. (. ) Jako vždy probíhala má pochůzka mezi plnými regály naprosto v poklidné nákupní atmosféře. Tašku jsem měl postavenou ve vozíku.
Indická epištola
Alabimňk Užuřujásá
Pádžáhláví 283
632 721 Bazachkirk
INDIA