zimomráz
Hovna lemovaná krajkou
uřezaný jazyk pod kazajkou
šláp a hora padla
šláp a pole leží
pátek 13. v pondělí ráno
Jetele na stromech a město v plné polní
ráno jako vejce na balkóně od večera
souložila a pak ani nebrečela, když stratil se jí jeden vlas
zase jeden večer, zas tesk a znovu němý hlas
modrá knížka - 1/2 stránka
Uschla růže, zvadla láska
na kazetě došla páska
žena mlčí beze slov
druhá mluví 1000 slov
haiku ne I.
Med, sladší než cukr, plnější než sůl.
I vůl je zvíře, jen nemůže mít, vlastně může
BEZNÁZVU
Červená jak jahoda byla dívka moje, Při západu slunce dala mi své srdce Lež však byla silnější láska byla v tu ránu pryč Proč jsou lidi tolik zlí a nemyslej na druhý.
Hola hej je tu rej
kolem mě se omotává hebká sladká vata šlehačka jí barvu dává je bílá jako sníh jako rosa po růžičce jako její barva červená jako motýl na kytičce chci Tě líbat po těle Ve Tvých očích vidím moře na dně joho leží mušle a v Té mušli otevřené jsou dvě perly, oči Tvoje jedna bílá druhá rudá barva jedna je z ní žlutá jako sluníčko se obě lesknou jako růžová je barvou dětskou na Tvých ňadrech oči moje začli stát a jsou jen Tvoje na vrcholcích jsou 2 špičky zaoblené jako míčky políbím je a pak znova Vezmu do dlaně a hladím přitisknu se k Tobě bezeslova jsou jen moje to už vím tak heboučké a rozpálené jako oheň co mě pálí co mi dává sílu v život který smysl v srci tají.
Život
Život je cennější než slunce zář a tak když vyhasne umře kus nás Proto by každý z vás měl umět dát život svůj za druhé nebýt jen sám Kousnout se do prstu říct si já rád položím za Tebe svůj bílý šat Nemyslet na sebe a nebýt sobecký To je to, oč tu jde jenom to chtít.
Řetěz
Řetěz trhá síla snů a já jdu dál nechci stát a dávám volnost myšlenkám Přilbu mít hrdost svou mečem tít jenom chtít změnit svět světlo mít a pak žít. Půjdu dál, světem sám půlnocí a při hvězdách Šerem noci, temným snem až ke konci království, celý den.
Hruď
Plameny co nedají se zhasit
jako vlny moře, jsou Tvé vlasy
černé jako perly nebe
oči, víčka, rety Tvoje
život jsou samé emoce
Srdce Ti dá odvahu dívka Ti dá lásku mraky s větrem křídla země rychlost slunce krasu,. bud rytíř, kterého si může každý vážit buď ohněm co se nedá zhasit.
Probouzení
Vůní vlašských oříšků a větru co mi vzouvá do vlasůotevírám oči, odpoutám se od časuprávě teď v ten okamžik, nevracím se zpátky jako dostavníkjen kupředu se cesta klikatí pak zaraz rovně, nejsme prokletítoužíme jen růst, tak jako stromy, pořád do výšekkořenům však času ubíráme, když chceme všechno hnedLehko se pak zvrátí celý strompadá znebe jako hrom, co láme větve stromům,tak i padající strom co mluví, nemá komuteď strhni oponu a masku, kterou neustále nosíš před světem,vyjdi na jeviště a zahraj to co skutečně cítíš a čemu věříš.
Pro Rytte
Od rána do nocimyslím jen na TebeMá milá kde teď jsichci být už u TebeV Tvé něžné náručichytat Tvé polibkyněžné a slaďoučkéJak Tvoje retyKdybys jen tušilajaké jsou svůdnénádherné, šťavnatéhorké a studné,sladké a červenéjahody Tvoje. Z rána když rosapři slunci východupopadá na kouskyněžného prsaKopečky hebkéněžné a velkéjá teď chci líbatjak jarní květrudnu a červenámstudem a štěstímpod deku zalézamhorký a slečenýChci se Ti lásko máhned teďka dátcelé své Těloi srdce žárvšechnu mou něžnostdušia každý vlas zvlášťrudý a červenýjenom v Tvé náručise Ti teď roztékámPři svíčkáchlásku Ti vyznámMá milá vem si měnechci být sámUž jsem napořádJen celý Tvůjtak se má Terezkoo nic nestrachuj.
Depka
Depka ta hnusná děvka Proč jí vůbec máme Proč se její silou zabýváme K čemu nám to je. Hodit jí do hnoje a zašlapat vyhodit, rozdupat odhoď vstek a pozoruj nebe Buď jak lehký vánek na rtech nenech se ubíjet Miluj. . až se rozdáš poznáš .
Báseň
Báseň skládáse píše se proč tomu tak je. Je to báseň. Jsou to slova Co ji činí básní. Není to kus našeho srdce.
Oheň
Srdce Ti dá odvahu dívka Ti dá lásku mraky s větrem křídla země rychlost slunce krásu,. buď rytíř, ktéreho si může každý vážit buď ohněm co se nedá zhasit.
Světélko
Červíček malý chudák jeden ani neví jak je sláb Přesto mocnější je než mi všichni dohromady Prosím prosím vrať se k nám Chceme žít chci se Ti dát Co je život když není smrt Co je Vesmír Když mu není konec Jaká je naděje. . žádná a přeci. tam v dálce to malé světélko to co dokáže zapálit celý svět.
Láska
Láska je tolik věcí, že by nestačilo papíru k jejímu popisu láska je tak silná, že její pouto ani Bůh nerozlomí Hloubka lásky je větší než celý Vesmír Za lásku umírá lidí jako hvězd láska. to je ta všem známá zvěst . ale stojí za to pro ni žít.
Hnus a zloba
Kam se pořád všichni hrnou. Za smrtí. Stejně všichni zhynou v prokletí Je to osud co nás tahá za nos je to štestí co trvá přez noc Proč sou všichni chudí na srdci a duši všichni jsou tak slepí nenávist je živý zloba, zlost a lenost hrůza vsobe mít je postavit most a pak přejít je ušlapat je v blátě země nenechat je déle žít utopit je ve své něze zničit jejich chtíč Jako rosa je kvetina z rána když se zrodí Je to strom života co nás plodí . a co země.
Měsíc
Nechoď teď má milá
nechoď teď pryč
srdce mé začíná
hořet jak svíc
Vločka sněhu
Láska je tak křehká
jako vločka sněhu
přesto pevnější je
nežli kostka ledu
Naděje
Naděje, to pouhé slovo
pár poskládaných písmen,
dává mnoha lidem všechno
vytváří jim novou píseň
T
Planu k Tobě jako oheň vlny moje Tebe hřejí Jsou tak rozpálené ni vlny moře neuhasí Já nic nezapálím a přece srdce hoří nikdy neuhasne ani v tichém moři Plamínek svůj já rád bych Ti chtěl dát abys zapálila to co vždycky měl jsem rád Růži která uvadá něžně chytám za poupátko trny usuším a odpadnou jako lehké pírko Vítr jej pak odnese daleko všem do světa obléknu Ti bílý závoj budeš moje nevěsta.
Drak
Je v mém srdci čeká mnoho dní létá v kleci uvnitř zvony zní Ten nečeká až ho pustím jenom létá Na mé hrudi rozzáří se znak rozpálí má tělo to ten drak Tak veliký a silný a přeci nejněžnější je tak vášnivý a klidný ten drak co ve mě je.
Slunce
Hebat je tak krásné
ale líbat, proč. Na svetě není nic tak jasné obzvlášť lidský kolotoč že slunce každý den vychází a zapadá aby duši dalo mír aby mohlo se nám dát.
Titan
Mé srdce přetéká chci letět v oblacích mám svého anděla se kterým létám hořím a planu že blesky jsou nic oproti svetlu hoří mi líc Jsem žhavý jak oheň svítím jak slunce na rtech mých teče čokoládový polibek jen pro tu jedinou pro mého anděla kterého políbím co to s ním udělá S bílými křídly bílí jak mraky co hoří láskou když planu vášní Chci sladký být jemný jak šlehačka roztéct se v náruči u mého miláčka přál bych si být andělem strážným čistým a věrným jak v této básni.
Nefritka
Růže márůže červenáJako slunce záříšv našich srdcích. Vábíš nás svým KvětemKrásou dušea svým světlemA ta třetírůže štěstíhoří dál a dál. naděje umírá jako poslední.