Písmák HOŘÍ
HOŘÍ BLATAHOŘÍ ZÁPAD SLUNCEUHOŘELO MOJE MLÁDÍTAK CO NA PLATZASE SE JDEME OPÍTKRÁSNÝ HOLKYOKEM POHLADITDŘÍV NEŽ BUDEM STAŘÍ.
NÉKDO...
Někdo pohodil slova do větru
A někdo je pochytal
Do svého klobouku
A někdo znich utkal
VŠE NEJJJJ.......
PŘEJI VŠEM PÍSMÁKŮM VŠE NEJ A NEJ A NEJ A NEJ . JIRKA.
POZVÁNKA NA VÝSTAVU
DOVOLUJI SI VÁS POZVAT NA VÝSTAVU SVÝCH OBRAZŮVSTUP VE NEOMEZEN A DOBROVOLNÝJIRKAhttp://wawat. rajce. net/VYSTAVNI_PLOCHA_U_MOLOCHA_/VYSTAVNI PLOCHA U MOLOCHA.
A pak řešili To
On byl slunce
Ona mrak
Tak hořelo to u nich
A bouřilo to vnich
MARIE
Maria poklekla Kvroucí Motlitbě
Těhotná svou touhou
Porodila spasitele
Tré mudrců Klanělo se holátku
PRO VÁS CO VÁM JEŠTĚ NENÍ DVACET LET. . . . .
Ležel tam opuštěný Nepovšimnutý (promiň Karle Plíhale) Starý Mladý svět Kdo nám dnes uvěří Jak dokázali jsme se hádat Kdo je lepší Karel nebo Walda Nebo Vašek Neckářů Stavěli jsme v akci Zet Stavby mládeže A věřili, že budujeme lepší svět Báli se vlastního strachu A pozvedali ruce A jak plyšový kývací pes Kývali Ano, Ano, Ano Říkali jsme soudružko A soudruzi dbali o náš svět A každý měl pravdu Do školy Do práce Domů A mezi kamarády Kterým jsme věřili A jedna pravda Byla lží druhé pravdy Létali jsme ke hvězdám A žasli jak je velký svět Když na ostnatých drátech Zasychala naše krev Mávali jsme tribunám A hledali bratříčka který by nám otevřel vrátka Dřív než veličenstvo kat zlomí nám vaz Snad už ze zvyku necítili vlastní smrad Tak listuji tím starým časopisem A musím se ptát Co bylo tenkrát špatně A kdo měl se vlastně bát Když chtěl s námi budovat stát Tak učili nás nenávidět Jevtušenka a Krylova A to dobré co v nás ještě zbylo A hlavou kývat Ano, Ano, Ano A byla to noc velmi dlouhá Nevěřili jsme Že jednou přijde ráno A bude jiný svět. . . .
co dá se změnit?
jak mě někdy děsíčtení vašich slovjak každý snaží se být chytrývzdělaný a moudrýjak za každou cenusnažíte se rozlévat moudroa vzpomenu si na jednu hrdinku"nikdy neposloucháte co vám říkáme. ale jak vám to říkáme"tak proplétám se slovamaa řežím problém tvrdě nebo měkce. kdo mi napoví. dysortografie to je prevítvšechny poučky splývají do jedné - pyš jak slyšišnebo vobrácenějen mám někdy pocitkdybych opsal kohokolivstejně by se našel šťourakterý by mě poučilže takhle se psát nedás básničkou je to jako s holkounebo s klukem (podle vyznání a úhlu pohledu)buď se líbí nebo nelíbía tak dál si budu psát co se mi líbía co se mi pod kůži vryloněkdy vykradu sám sebeněkdy možná tebeomlouvám se tii tobě a možná i soběstejně na tom nic nezměnímnebo nechci.
Prázdnota noci a neplodnost dne
Prázdnota noci a neplodnost dne Slovo Dvě slova Tři slova nářků Čtyři slova tiché daděje A pak to všechno smazat Ne To není dobrý začátek Tak jinak Jsou někdy noci Kdy tě mrazí Prázdnota tvých slov A jsou někdy dny Kdy jdeš Jen tak po ulici A napadá tě ta nejkrásnější poezie Hochu dost už Opisuješ sám sebe Sedíš před počítačem Kolem tebe tma A horká káva a naděje Že teta Inspirace se choulí někde za dveřmi Na chodbě Sakra už by někdo mohl opravit to světlo Káva stydne A ty to bereš jako výzvu Dnes Dnes už určitě napíšeš víc než jednu větu Kterou okamžitě smažeš Napadá tě tolik krásných obratů A krásně znějících slov Zní ti v uších Herostrates Rubikon Poznání nicoty Ach Bože Všemohoucí Klaním se před tvou velikostí A kdo vlasně jsi. A pak si vzpomeneš na mozolnaté ruce Které až chorobně toužící po kráse Drtí při špatném světle voskovic Studený mramor do podoby madony A vidíš dav lidí Anč on chudý Klaní se před madonou A nikoho neuráží Poodhalené ňadro Tolik podobné ňadru Potulné zpěvačky A vzpomeneš na všechny ty malíře Kteří poslední kousek chleba vymění za barvy A kus plátna Snaží se zachytit okamžik A když dojde červená Vytrhnou si srdce Snažíš se pojmenovat ten stav Mezi dnem a nocí A zachovat rytmus Tam kde není.
"HLEDÁM TĚ CELÝ ŽIVOT"
proplétám se vlastním herberkem
hledám systém neurovnaných knih
kde každá žije si vlastním osudem
žasnu kolik věcí dokáže člověk umístit do tak malého prostoru
DOPIS
DOPIS
Píšu ti milý Theo
Pár řádek než se nadechnu
Píšu ti milý Theo
MADONA
Jen několik slov
A několik století
Světelných let
Dvě galaxie
jdu tímto městem
s rukama hluboko v kapsách
přepočítávám drobné
do vlasů pádá mi déšť
prach a stáří prožitých
St James Infirmary
St James Infirmary
St James Infirmary
St James Infirmary
Zní z okna
NEBE....
Někdy mám pocit
Že to fialové nebe nad Prahou
Je prokleté
Nebe i já
to líto které ti padá do vlasů
To líto které ti padá do vlasů
Smutek smutných rán
A večery kdy se čeká na zázrak
A noci plné touhy
DLOUHÁ NOC...
BYLA TO DLOUHÁ NOC
VELMI DLOUHÁ NOC
PLNÁ ZVRATKŮ
A ZÁPACHU PO ZKAŽENÉM MASE
ta co se bojí tmy
TA CO SE BOJÍ TMYOTEVŘELA DVEŘE DO SVĚTAOČI DO KOŘÁNNASTAVILA DLANĚABY MOHLA POCHYTATVŠECHNY VŮNĚ SVĚTATA CO SE BOJÍ TMYSCHOULENÁ POD DEKOUPŘIKLÁDALA RUCE K TVÁŘÍMA PROHLÍŽELA SI SVĚTKDE TĚ NAJDUVÍLO Z DĚTSKÝCH SNŮKDE TĚ NAJDOUVÍLO.
tak kde jsi?
jdi a dívej sejak zapadá denjdi a dívej sejak se budí nocjdi a dívej sejak ti sluší smutekukrytý za našpulenými rtyjdi mam dlaně ještě plnétvého tělajdi jdi jdi jdičekáni na tebeje tak . tak kde jsi.
pozvání
podívej se na
REDOVA ČÍTÁRNA .
DVA LIDI A PES SE SNAŽÍ PRO TEBE COSI VYTVOŘIT.
a bez tvé pomoci to umře.
KLUK
BYLA SEMNOU SKORO POŘÁD
ČASEM SE OMRZELA
SKORO JSEM NA NI ZAPOMĚL
ČAS PLYNUL
STÍN
KAM SE VRHNE NÁŠ STÍN
KDYŽ SE SNAŽÍME
UTÉCT SVÉMU OSUDU.
A jak je to dál????
Podívej
Kvete jaro
Zvolala jsi
A já tě pohladil
PRO VŠECHNY
díky indispozici
těchto stránek
přišel jsem
o duchovní
Praho prý matko měst
Macecho
Prý matko měst
Pozoruji tě
Když myješ si vlasy
Drahá Marie
Drahá Marie
Zkohoutku kape
A zní to jak kulomet Vmé hlavě
Bouří se vzpomínky na tebe
OKAMŽIK
…držel jsem tě za ruku
a mlčel do tvých polibků.
…nabíral jsem tvé vlasy do hrstí
a snažil se je spočítat.
nauč mne
nauč mne smát se
a já
vezmu tě na charlie chaplina
nauč mne bát se
TMA
TVÉ NAHÉ TĚLO
POKRYTÉ KAPKAMI ŽIVOTODÁRNÉ VODY
POHLADILA TMA
ZAJÍKL JSEM SE POHLEDEM NA TVÉ MLÁDÍ
ZAHRÁT SI DIVADLO V PRAZE???
PÍSMÁCI CO SI ZAHRÁT DIVADLO, DÁT DOHROMADY DIVADELNĚ RECITAČNĚ POHYBOVÉ DIVADLO A PREZENTOVAT VEŘEJNĚ TO CO NÁS BAVÍ. PRVNÍ PŘIHLÁŠENOU JE VELLA. A KDO DALŠÍ. JO A BYLO BY TO V PRAZE.
KDE JSI ZUZKO?
Na dlažbě průchodu Platýz
žulový kámen
na něm sedí
nahá holčina
kritik VÍTEČEK
byl muž který měl názor
byl muž který chtěl být slavnější
než ti slavní
byl muž který řval na celý svět
POSLEDNÍ VĚCI
točí se to s náma
točí jak dřevěná káča
někdo práská bičem
někdo pěšky za kočárem
MADONA PŘED DVEŘMI
TIŠE A NEPOZNÁN
VE STÍNU VLASTNÍHO STÍNU
HLEDĚL JSEM NA TEBE
MADONO NESKUTEČNÁ
Slunce v hlavách
Slunce v hlavách Těla položená do květů Prsty propletené do copánků lásky Jak kýčovité Jak všední Jak neopakovatelné Pro nás dva .
kravinka....
RVU A TRHÁM SPODNIČKU
DOTÝKÁM SE KOTNÍČKŮ
SNAD PODAŘÍ SE
DOBÝT TVOJE TĚLO
GALAXIE
kde jsi když tě chci pohladit.
vílo mých snů
roky nám utíkají
jak stádo splašené
sen
kde jsi když tě zavolám.
kde budeš když se probudím.
sne můj nedočkavý.
KLÍČ
PROŠEL JSEM BRANOU Z DĚTSTVÍ DO.
ZAMKL A ZAHODIL KLÍČ.
KDO BY SE VRACEL ZPĚT.
JE TO UŽ TAK DÁVNO.
PRO ŠTÍRKU
zdála ses mi nad ránem
odcházela jsiv bílých šatechalejí starých topolů
klečel jsem vedle svého
spícího těla prosíc sebych se probudil.
pro tebe (ty víš kdo)
jak dál. kdo ví
kam nedojde lékařpřijdou slovaslova jsou básničkakterá pohladíkterá nezraníkterá jsou v náskterá nás provázína cestě posledníod narozeníaždo zrození.
už víš?
ZÍTRA. CO BUDE ZÍTRA. KDO VÍ. NEPOVÍSNAD DLANĚ NAŠE NÁM TO NAPOVÍ.
blbinka z ruska (sovětského)
Prochor Prochorovič
z hluboka se nadech
a hlasitě vydechl
už je to tu zase
VZPOMÍNKA
Roztáhl jsem svá křídla
a pohlédl do hlubiny
kolem mne proplula zlatá rybka
chtěl jsem na ni zavolat
KARLŮV MOST
KARLŮV MOST
Nad Karlovým mostem
Zapadá den
A ty vstáváš jako Fenix
KŘÍŽ
KŘÍŽ
Vousatý prorok
Dovolává se svědectví
Davu který ho nechápe
syn svého otce
SYN SVÉHO OTCE
Tiše a pokorně
Sklonil hlavu
Bez odmluvy
v rytmu života
VRYTMU ŽIVOTA A SMRTI
Vbluesovém rytmu
Zapadala poslední hvězda
Snad už zítra
nějaký papír
tak vás vítam
řekl muž
a podal nám nějaký papír
tak vás vítám
a byl den první
a byl den první
měla jsi v očích
ještě trochu
toho štěstí
*-*-*
prošel jsem od nikud nikam
a jsem mezi vámi
tak zase zítra
projdu tunelem
ta trocha.....
ta trocha
člověka kterého občas
v sobě máme
ta trocha
ještě
ještě několik slov
ještě několik vět
ještě několik dnů
ještě několik měsíců
... ... ...
rata rata ratata
polnice a prapory
to válka hrozí
tvá ruka horká