Prázdnota noci a neplodnost dne

pro všechny nedočkavce, že už dlouho jsem nic nenapsal...

Prázdnota noci a neplodnost dne


Slovo
Dvě slova
Tři slova nářků
Čtyři slova tiché daděje
A pak to všechno smazat
Ne
To není dobrý začátek

Tak jinak

Jsou někdy noci
Kdy tě mrazí
Prázdnota tvých slov

A jsou někdy dny
Kdy jdeš Jen tak po ulici
A napadá tě ta nejkrásnější poezie

Hochu dost už
Opisuješ sám sebe

Sedíš před počítačem
Kolem tebe tma
A horká káva a naděje
Že teta Inspirace se choulí někde za dveřmi
Na chodbě

Sakra už by někdo mohl opravit to světlo

Káva stydne
A ty to bereš jako výzvu
Dnes
Dnes už určitě napíšeš víc než jednu větu
Kterou okamžitě smažeš

Napadá tě tolik krásných obratů
A krásně znějících slov
Zní ti v uších
Herostrates
Rubikon
Poznání nicoty
Ach Bože Všemohoucí
Klaním se před tvou velikostí
A kdo vlasně jsi?

A pak si vzpomeneš na mozolnaté ruce
Které až chorobně toužící po kráse
Drtí při špatném světle voskovic
Studený mramor do podoby madony

A vidíš dav lidí
Anč on chudý
Klaní se před madonou
A nikoho neuráží
Poodhalené ňadro
Tolik podobné ňadru
Potulné zpěvačky

A vzpomeneš na všechny ty malíře
Kteří poslední kousek chleba vymění za barvy
A kus plátna
Snaží se zachytit okamžik
A když dojde červená
Vytrhnou si srdce

Snažíš se pojmenovat ten stav
Mezi dnem a nocí
A zachovat rytmus
Tam kde není

---