Prosba
Odpuštěno.
Snad Ti to i chybí
ty moje telefonáty
prosby, slzy.
Moje strachy
Nesnáším zvonění když nikoho nečekám
Přestanu dýchat a bojím se jít ke dveřím
Nesnáším, když mi neberou telefony ty, co miluju
Nejraději je mám kolem sebe
Dceřiny lásky
Střídají se mi tu
Muži mé dcery
takoví kluci.
Usmívám se na ně
V jiném životě
Celkem fajn.
Jde to. Dám si presso
Ty pořád na stejném místě, v stejném domě
jistota i po devíti letech že tě tu potkám
setkání
Setkání po letech.
a vůbec,
vůbec jsem se nezměnila
pořád ta stejná holka
Tancovala bych
Tancovala bych,
Bože já bych tancovala
kabát bych sundala
a boty schovala pod stůl
Neláska
Opět (už po několikáté) zařazená v řadě už zase dotýká se mě někdo (kdo dotýkat se nemá) Trochu vína roztávám pod jeho dotekem Tak hladová po dotýkání schovám se do náruče (jemu) zavřu oči za jeho tvář dosadím si Tvojí Nehrajem si tu na lásku hladí mě jsem pro něj krásná přikrývá mě když se odkopu ( schválně se odkopávám každek kousek mé kůže potřebuje vzduch) v noci utíkám s cigeretou před dům dívá se na mě oknem nic neříká někdy mě napadá že jestli se mě ještě jednou dotkne pozvracím se potichu si lehám až se potkáme ucítíš ho ze mě
Začátek konce
K rozvodovýmu soudu
jedeme každý zvlášťjsem žalobcety žalovanýprostě se totakhle píše
vyprávět příběhúplně cizím lidema zkusitneházet špínukdyž je ve mětolik hořkosti
ještě pořádmilujutvoji vůnikdyž náhodounesmrdíš chlastemkdyž mináhodouneříkáš sviněto je mojeprokletívšechno nadoraza láskaskoro až na smrt
Tříminutový výřez slunečního odpoledne
Prosím Tějenžádnázbytečná slova.
( Odměřím správnou porci kávy. Zaleju na třikrát. Vykouzlím pěnu).
zabalený kufry
. i svojí poezii máma protonebudu číst tu tvojí
co víc říctmůže druhý prvnímuaby pochopila tvoje smutky černá místamě nezajímaj
tak proč já vidím ty tvoje a cítím a vím
láska je trojúhelníkvšechny strany stejnědlouhépak je to láskanikdo nedává víca míňnedostává
Zas jeden z večerů
Co nadělám.
Dneska se obléknu
do zlaté.
Už žádný čardáš
jednou večer
takový normální večerdívám se do cizí tvářeani oči nepoznávámpach těla
kdysi mě vůně jeho potudovedla k extázipravidelné pohyby
duše se bráníaletělo musí
a pakzády k soběmyšlenkama jinam
čardáš
Rudý šatydneska obléknu sia krvavou náladus červeným vínem namíchámdneska je totižposlední rozloučenía až tě pohřbímčardáš až do ránatancovat budu------------------------------Není těžkýnajít mě v tomhlemalým zkurveným městě-------------------------------------náhodounáhodou potkáme se -----------------------------do hajzlu jak můžeš přijítna svůj vlastní pohřeb--------------------------------to sicelej tykazit mi všechny moje představy-----------------------------------nejsem čarodějnicea do snů ti lezujen proto že mě pouštíš--------------------------------náhodný doteknechci nechci tě cítitproč já směšnánamlouvám siže to vnímáš stejně ----------------------- tenhle rozhovor je dialog dvou magorů------------------------------milovala bych tě milovaladěti bych rodilakrásná bych si připadala----------------------------------------nic než čardáš nezbylo mitanec taneczpěv a vítrchlapský tělavelký ruceživot a síla
žádný pohřebpořádat se nebude---------------------------------
dívat se na ten
tanec
jednoduché řešení
Líbil se mikrásný rucea voněldívám se na nějpozornísedne si ke mělahvinku vína"čekal jsem na kámošeale budu mu muset poděkovatže nepřišel"
Já čekám na smrtnapadá mě jasně že mu to neřeknusnad se rozejdeme před tím než umřuprotožemoje bolavý bolavý bolavý srdceuž loká z posledního
ještě že mi našiplatili ty hodiny herectví
Víno je výbornéa onskládá věty celkem zajímavěnapadá mě jakej má zadeka vůbec. samý nemravnostiuž mi zas svítěj očia svrběj dlanětelefoní číslo do kabelky
NIC
Asi sis na mě zvyklza těch 916 dnůkdy jsem tě prosila. Teď už jsem tři měsícenevolalaztratila jsem seTi z dohledutak si zavolal ty.
Přátelské setkáníneměl si do mělejt toho Jacka tak rychle.
Máš radost že jsem v pohodětaky jsem mohla skončit v blázinci
vypusť to z hlavyprosila jsem Tě miluj mě aspoň dneska.
Není o čem
Vybavím sitvůj doteka pohledkdyž sina chvíli uvěřil
čekal siaž usnua pak jsi měpřikrylchtěla jsemblíž k toběale nedokázalajsem se pohnout
Vím,že to bude zase boletbuď jedennebo druhejnebo obabudem hnusný
tak strašně mocjsemsi přála .
Dostihy
Dostihy
Nadšenejve vášni z věcívůní chutílesklý očitak takhle jsem tě potkala
miluješ živý lidi
a koně co vyhrávajdostihy
zrovna teď
Nadechla jsem sea ani to nebolelo.
Prameny vlasůrostlých pro Tebepadaly na zema s každým střihnutímmi bylotišeji
V šatechco v nich vypadámjako lehká holka( neměl si je rádvyhrabala jsem je ze dna skřínětak strašně jsem se chtělalíbit jen Tobě. )
Úsměv na všechny stranyzatím ještějenom hranejale už se mě aspoń nikdo neptá na tu hnusnou zkurvenou zahnisanou černoujizvu
teď není proč
Možná že sem
dávno měla
vyřvat tu bolest
svýho těla
zaháčkovanej
Ten večerkdy jsme se potkaliobatak sedm vodek
ják tomupár brufenů( bolela mě hlava )semlel si mě na hromádkukdyž jsem od Tebe ráno odcházelakoupila jsem čerstvý houskypro děti
né že bych v tu chvílive svým životěpotřebovaladalší
klínklínem nevytlučeš
Potkala jsem básníka
Potkala jsem básníka
v hospodě na vesnický zábavě
byly tři ráno
a padl mi do oka
jedna běžná zpověď
Ve chvíli
kdy jsem hoprvně viděla
rozhodla jsem se
a nic mě nemohlo
Občas Ji nenávidím
Občas ji nenávidím,
to když po mě blejskne pohledem,
který zdědila po někom,
kdo mi je už
Vypusť to z hlavy
Tak jsem Tě zas uklidňovala
už Tě nemiluju.
Že už nemám důvod zvonit ve tři ráno.
Prosit.
V neděli v noci
Prostě mě líbej.
A nelíbám tě snad.
Líbej mě s chutí.
Co pořád máš.