Zpověď

Dá se říct, že mám všechno, ale zároveň nemám vůbec nic. Mám kde bydlet, ale není to domov. Ale abyste mi rozuměli, tak vás uvedu do obrazu. Už od malička se o mě můj táta nezajímal, když jsem za ním přišla s jakýmkoli návrhem nebo problémem, vždy mi odkázal na mou maminku, a já šla. Dáte mi za pravdu, že máma vám nikdy nic neodřekne. A tak léta plynula a já s otcem jsme si byli čím dál víc cizí. A dnes? Jsem pro něj cituji: "děvka, svině líná" no a dál radši pokračovat nebudu. Jen pro informaci, ve škole jsem se vždycky dobře učila, odmaturovala jsem skvěle a mám práci která mě baví, i když za ní není moc peněz. Otec mě zásadně nezdraví, nepoví mi ani slovo, když se potkáme doma na chodbě, raději se vrátí odkud přišel, než aby byl vteřinu se mnou v jedné místnosti.

Mám přítele (už to budou 2 roky - páni to je doba), ale ten taky nejeví zájem se se mnou někam odstěhovat a žít si podle svého. Jo je to těžký.

Jen jsem si tímhle chtěla ulevit, takže kvalita díla nic moc, je to prostě nesynchronizovaný tok myšlenek, ale mě je alespoň trošku líp.