Chalden

Druhé slunce zmizelo za obzorem již před několika hodinami a jeho existenci připomínal jen slabý odraz paprsků, které se v nádherných kaskádách barev lámaly o kusy ledu a prachu gigantického chaldenského prstence.

Poručík Gridz stál za malým, přes osm palců silným, tvrzeným sklem okna svého bytu a znuděně pozoroval pustou planinu plnou prachu a kamení, která tvořila většinu povrchu planety Chalden. Bývaly časy, kdy byl tím západem slunce naprosto fascinován, ale po dvaceti letech služby na této planetě mu všechno tak nějak zevšednělo. Zběžně pohlédl na vnější Geigerův senzor a zapsal hodnotu do připravené tabulky - na displeji svítila neuvěřitelná cifra 835 radů...

Válka, která skončila již před více než třiceti roky, to tu změnila - zelená údolí plná ovocných stromů, úžasných tvorů a průzračných jezer - to všechno je pryč... A z toho co zůstalo jde spíš strach. I takhle končívají boje o nové kolonie...

* * * * * *

"Jsme tady chlapi, tak jdeme na to!!", zařval plukovník Bulker a asi dva tucty vojáků jeho čety se připravilo k výsadku. Několik vteřin čekání přerušil zvuk bzučáku a nade dveřmi se rozblikalo rudé světlo. V zápětí se dveře se slabým zasyčením rozevřely a muži se začali po jednom vrhat do neproniknutelné temnoty kamsi pod bojové vznášedlo.

Desátník Gridz, přikrčený za nějakou místní odrůdou přerostlého břečťanu, svíral v ruce svůj kulomet a naslouchal bzukotu turbín vzdalujícího se vznášedla. Slyšel vzrušený tlukot svého srdce a neuvěřitelně se mu potily dlaně - ostatně jako vždycky před bojem. Dusivé ticho džungle náhle prořízl vysoký zvuk, který byl signálem k útoku...

Vyrazil vpřed. Celá četa postupovala rychle a téměř bez hluku. Zastavili se pár metrů od svého cíle - na první pohled malé a naprosto neškodné vesnice. Rozkaz zněl jasně : "žádní zajatci".

Z počátku vše probíhalo přesně podle plánu - salva z minometů rozmetala většinu dřevěných chýší na hromadu hořících, nebo doutnajících trosek. Bezprostředně po tom měla následovat obvyklá "dočišťovací" práce. Ale něco nebylo tak docela v pořádku...

"Plukovníku," poručík Mason vypadal docela překvapeně. "Něco se posralo - ta... ta vesnice je prázdná. Museli odejít ještě před prvním západem a nenechali tu vůbec nic..."

"Sakra, sakra, sakra!", zavrčel Bulker. "Gridzi, spojte se s velitelstvím a nahlašte jim situaci...". Ještě jednou přehlédl doutnající zbytky primitivních stavení. "Tohle se mi ani trochu -"

Uprostřed věty ho přerušil titanový hrot šípu, trčící z hrudi poručíka Masona...

Ten jenom jakoby nevěřícně vytřeštil oči a s přidušeným zachroptěním se pomalu sesul k nohám svého velitele.

Bulker pohotově uskočil další smrtící střele a vypálil dvě krátké dávky ze své zbraně do míst, kde tušil útočníka. Ozval se tichý výkřik a z koruny nedalekého stromu se zřítilo bezvládné tělo zvláštního tvora.

"Parchant jeden!", ulevil si vztekle Bulker. "Prohledejte okolí a vyčistěte to tady. Postavte tábor a hlídky po čtyřech hodinách!". Došel k tělu, které stále ještě leželo pod stromem a otočil se na Gridze :

"Desátníku už jste někdy viděl chaldeňana takhle zblízka?"
Gridz se pomalu a velice obezřetně přiblížil ke svému veliteli a nedůvěřivě se naklonil nad podivně vyhlížející stvoření.

"Gridzi jen klid", zakřenil se Bulker. "Tenhle prevít už to má za sebou."
Desátník pro jistotu do těla strčil špičkou boty a když se skutečně nepohnulo tak s úlevou vydechl. Bez povšimnutí přešel pobavený pohled svého velitele a konečně se začal zabývat podivným tvorem ležícím před ním v pomalu se zvětšující kaluži krve.

Na první pohled v ničem nepřipomínal nic co do této chvíle viděl. O původních primitivních obyvatelích této planety již slyšel mnoho neuvěřitelných věcí a dokonce na jednom ze školení, které museli absolvovat všichni muži jeho čety zaznělo, že před invazí byla tato rasa velmi technicky vyspělá. Nebylo to však nic s čím by si moderní zbraňové systémy neporadily a dnes už byla většina jejich větších měst dobita nebo srovnána se zemí..

Jejich tělesná stavba byla přímo podivuhodná - s průměrnou výškou kolem šesti stop a dvou palců byla tato rasa jednou z  nejvyšších z celého doposud známého vesmíru. Svalnaté tělo prakticky bez srsti, kromě porostu hlavy, mělo celkem čtyři končetiny. Tito tvorové se pohybovali vzpřímeně na zadním páru končetin, zatímco druhý pár dovedly poměrně obratně využívat k ovládání i složitějších zařízení - především zbraní.

"Brrrr...", otřásl se Gridz. "Pěkná potvora!" procedil ještě přes mohutná kusadla a upřel své čtyři složené oči kamsi do neprostupné džungle planety Chalden.

"Jednou je porazíme", pomyslel si ještě. "A poženeme je zpět na jejich domovskou planetu, které oni sami říkají Země..."

* * * * * *