Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSkřítek
03. 12. 2003
12
0
3710
Autor
Susanne
Skřítek
Pod hvězdami ležím
podemnou je louka
a z trávy očka
kdo to na mě kouká…?
Maličký skřítek
s kouzelného světa
je hrozně plachý
člověka neviděl léta.
Že by si přál kamarádku
šeptá mi do ouška
zhoupne se na zvonečku
schová se za broučka.
Beru ho do náruče
hladím ho po tváři
najednou skřítek
se štěstím rozzáří.
Už není smutný
a jeho očka
třpytí se láskou
slíbil, že počká.
Tohle je pěkný, když si představim, že to poslouchá nějakej prcek a usmívá se a každý obyčejný slovo v něm vyvolá milióny představ. Myslim, že když to bude chtít zopakovat, v několika místech se bude furt zadrhávat, protože je tam nepřesnej rytmus..(je hrozně plachý,člověka neviděl léta a najednou skřítek se štěstím rozzáří) Ale to sou vážně jenom maličkosti, jinak*