Sarkastická slohovka o Ripleyové

Ellen Ripleyová

Ellen Ripleiová je žena středního věku. Má hnědé oči a kučeravé vlasy. Tedy pokud zrovna nemá hlavu vyholenou jako koleno. Na doporučení šéflékaře trestanecké kolonie se vyholila i na intimních místech. Prý kvůli vším. Takže nějakou dobu byla celičká hlaďoučká jako dětská prdelka. Ale od té doby, co ji po skoku do roztaveného železa a následné smrti i s jejím novorozeným vetřelčátkem znovu naklonovali na palubě vojenského vesmírného plavidla jménem Auriga, je zase všude pěkně kudrnatá.

Ripley je střední postavy a z oblečení jí například velice sluší zejména spodní prádélko, které s oblibou nosí pod skafandr pro výstupy do volného vesmírného prostoru nebo jako pyžamo do hybernátoru. Snad jí v něm není moc zima. Ale jejím opravdu nejoblíbenějším módním doplňkem, který vás na ní jistě zaujme už na vzdálenost několika metrů je bezpochyby plamenomet, někdy také kombinovaný s vrhačem granátů a rychlopalným vojenským kulometem střílejícím průraznými náboji. Občas ji můžeme spatřit v její šedomodré uniformě, zejména pokud se pohybuje po výsadkovém modulu na planetě LV - 451. Někdy si oblékne i krásně žlutočerný hydraulický posilovač svalů, určený k nepříliš efektivní manipulaci s náklady na palubě mariňácké mateřské lodi, ale zato vysoce efektivní v boji proti vetřelčím samičkám, které jsou jak známo mnohem nebezpečnější než vetřelčí samci, jak už to tak někdy v živočišné říši chodí.

Její ruce jsou většinou poměrně čisté a vypadají dobře udržované. Člověk by řekl, že je bude mít celé podrápané, popálené kyselinou a ohněm z plamenometů, či pořádně umatlané slizem od neustálého hraní na honěnou s bandou vetřelců. Také její obličej není ani zdaleka tolik pokryt jizvami nebo alespoň kolomazem, jak by se na mariňácky drsnou Ripley slušelo. Nicméně občas se jí alespoň trochu leskne čelo, zpocené strachy z blížícího se vetřelčího samečka, který by ji rád přilepil svým lehce průsvitným slizem v nějaké temné šachtě vzduchotechniky a tam ji nechal oplodnit tím malým hnusákem, co leze z vetřelčího vajíčka a je samá noha.

Na krku Ripley většinou nic nenosí, pokud opomeneme zachráněnou holčičku jménem Mločka nebo metr dlouhý ocas, který ji občas ta malá nohatá nestvůra kolem něj omotá, aby jí mohla strčit cosi do krku. Ripleiová si ale tuto ozdobu většinou nechá sejmout svými kolegy mariňáky, protože ji zřejmě trochu škrtí.

Ripley se kupodivu občas i směje. Na její tváři, nepříliš ošlehané žárem bitev s vetřelčí cháskou, se občas objeví něco jako hluboká rána od ucha k uchu, způsobená pohledem na tu vypleštěnou zrzavou kočku, které tak příznačně říká: "blbečku".

Ellen však také dokáže být nejen nebezpečně drsná, ale i nebezpečně svůdná, jak poznal i ten nebohý doktor z trestanecké kolonie. Ellen je prostě třída za všech okolností a v každé situaci. A to nejen tělesně. Z její tváře lze často vyčíst nejen tvrdohlavou snahu přežít cokoli, co před ní postaví tvrdý a nelítostný osud, ale také ženskou intuici, která jí často pomáhá dostat se z problémů mnohem lépe než drsná chlapská gesta.

Chodí rychle a rázně, ale přesto elegantně a její krok je lehký a pružný. Nenosí většinou kanady, jak by se dalo předpokládat, ale spíše něco jako lehké vesmírné kecky. Zřejmě to v nich tak neklouže po tom slizu a vetřelci ji neuslyší. Ripley se vůbec pohybuje jako kočka. Rychle, hbitě a tiše. Žádný slizoun nemá proti ní šanci. Už přežila tři díly a když  už opravdu byla trochu opotřebovaná a musela umřít, prostě se o sto let později znovu narodila a aby to nebylo tak fádní, tentokrát má v sobě vetřelčí krev. Její novou krev můžete i spatřit, pokud jí rozbijete nos velkou ocelovou činkou, jako to udělal vesmírný pašerák ve čtvrtém díle. Uvidíte, že ani nemrkne. Jenom pozor, ať na vás trocha té dobroty nekápne, propálila by vám díru skrz na skrz. Ripley už je teď imunní. Ona je teď Ripley vůbec poněkud drsnější než dřív. Klidně si propíchne dlaň dranžírákem a tváří se přitom jako že to lechtá. Asi je teď tak trochu sado maso. Každopádně vylepšená v každém ohledu pro boj s vetřelčí chátrou. Má teď vetřelčí mrštnost, vytrvalost, intuici a občas i mentalitu.

Přesto ale stále zůstává věrná lidem a své nevlastní bratříčky drtí hlava nehlava. Už se docela těším, s čím vyrukuje příště. Jenom doufám, že jí nenarostou vetřelčí zuby nebo ocas. To by už asi bylo moc i na hlavní představitelku Sigourney Weaver, která hraje Ellen Ripleiovou už spoustu let a vůbec ne špatně. Nebýt jejího hereckého umění a obětavosti, zřejmě by světová kinematografie přišla o jeden skvělý feministický fetiš.