Štěstí z husích brk

Štěstí z husích brk

   Dals mi teď  křídla.

Křídla hus slepené

slzami štěstí.

Křídla, na nichž

vzlétnu

celou svou inherentní neexistencí

ke hvězdám.

A zatímco létám,

pocit štěstí právě

stoupá zpod oblasti

mých ňader

výš,až někam do hlavy;

blíže neurčeno kam.

Nejspíš do očí.

Ano,bude to s tím souviset.

Když štěstí vystoupne do hlavy,

je mi krásně a chce se mi plakat.

A protože vím,co chci,

to bude,

stane se to.

Pocit překrásného štěstí

vystoupne přes mozek

do očí.

Nejdříve je mi nádherně,

potom jsou tu ty slzy.

Následuje šepot do polštáře.

Šepot Tvého jména, jenž Láska jest.

Teď je tu touha

po Tvé duši.

Aby tu

byla se mnou.

Aby slyšela můj šepot do polštáře.

A pak touha po Tvých rukou,

těch dlaní,

co mají na každém prstu

tak rozkošně

rozpláclý poslední článek.

Toužím po těch článcích na mé tváři.

Stále.

Ať se to právě děje či nikoliv.

Následuje odpočinek na polštáři

s hlavou skloněnou

a zdvihnutými koutky úst.

"Miluju tě", zase ten šepot do polštáře.

Slepování husích brk do křídel,

co jsi mi dal.

Děkuju Ti.Lásko.