Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMilostná euthanasie
23. 12. 2003
21
0
7844
Autor
Rowenna
Vrůstáme do zdí, vléváme se do pokoje
v posteli už jedna řeka jsme, černé otvory
tvé masky, ty propasti, ve kterých se topím.
Černé, přečerné, bílý dopisní papír
na kterém rozmáchle se ptáš
jestli tě miluji.
Vysychám, jsem řeka, kterou dlouhé léto
vypilo do dna. Drobíš se, zapadáš po kolena
do bláta na mých březích. Ještě že zbývá
euthanasie. Až do tvrda uschneš
přidržím dlaně na tvých ústech
na tvém nose. Ať už
se netrápíš.
Swedish_Nigg
08. 01. 2004von_Tikowitz
05. 01. 2004
silné... a přitom plné jisté vášně, lásky se samozřejmostí... k tomu člověk musí dospět spoustou zkušeností...
ta první je krásná, ta druhá také, ale jinak:) a mě osobně víc sedla ta první*
To je silné ... ****
--------------------------------------------
Krásné Vánoce, Rowenno. ;o)
bluebutterfly
23. 12. 2003
...ááále, jen se ke mně vkradl pocit, že nás jen zkoušíš literaturou jiného autora :o)
Aha, no, to se občas stává. Občas má člověk pocit plagiátorství. A kteréhopak, smím - li se tak zeptat. :-)
Ono je to o příběhu, který nám jednou v létě vykládala jedna básnířka. Jak v Africe vyschnou řeky - a v tom blátě uvízl hroch, nebo buvol, nebo jiné zvíře, já si to zvíře nejsem schopna zapamatovat, a hrozí mu dlouhá a pomalá smrt, jak vězí až po tlamu v bahně. Přijde k němu lev - a něžně mu stiskne mordu, dokud to uvězněné zvíře neumře. Taková láskyplná smrt. Napsala jsem na to téma už asi tři básně - tohle je čtvrtá, prostě mě to zaujalo.
A Plathovou jsem zrovna četla. :-)
A tady je jedna z nich:
Nemluv mi o smrti
když sotva poprvé
lehounce škobrtnu.
Teď ještě, prosím, ne.
Nemluv mi o zimě
když všude kolem mě
snáší se pápěří
květiny odkvetlé.
Až budu po krk stát
v sněhové závěji
znát, že je trvalé
tohle mé vězení
nemluv mi o zimě
nešeptej slovo smrt.
Prosím tě, příteli
mou mordu do své chyť.
Tisíckrát lapená
a krok už nemožný
to těžké dýchání
pozvolna odezní.
Pak možná vzpomeneš
že přítel nebyl jsi
pak teprve můžeš výt
své písně o smrti.
paranormality
23. 12. 2003
Naštvala? Myslím, že ne. Tyhle tóny se občas v mých básničkách objevují. :-)