A vy jste odkud?

Američané frázi "Odkud jste ?" používají rádi a často a lidé s neamerickým přízvukem v Americe na ni také často a někdy i rádi odpovídají. Američané této větě rozumějí asi jako by řekli: "Jste mi sympatický a mám chuť s vámi prohodit pár slov."

Také se mne lidé v Americe ptali, odkud jsem. Většinou jsem začala globálně, že z Evropy. Pokud tázající vypadal, že tuší, kde to je, tak jsem ještě upřesnila, že jsem z České republiky. Jeden rodilý obyvatel Manhattanu mi na to odpověděl, že můj přízvuk je navlas stejný jako jeho kámošky z Polska, která v New Yorku žije patnáctým rokem. A hned bylo o čem povídat. Pro mne byl nejzajímavější poznatek, že slovanské jazyky przní angličtinu navlas stejně.

Fráze "Odkud jste?" je most v konverzaci. Seznamuje a sbližuje. A proto jsem ji začala používat také.

V městě mého srdce, New Yorku, ještě zůstanu. To jsme se takhle s mým mužem potřebovali rychle dostat z Central Parku na Times Square. Newyorsky jsme si stoupli na okraj chodníku s newyorsky zvednutou rukou a během půl minuty u nás brzdil taxík. Taxikář byl běloch, něco přes padesát.

Můj muž se naštval : "Taky nám můžete zastavit hned." Třináct bloků z 55. ulice jsme opravdu šlapat pěšky nechtěli.

To je divné, říkám si v duchu. Běloch taxikář, a bojí se zajet na Times Square? Pak mně to došlo. Vždyť on vůbec nemá americký přízvuk.

Oba s mým mužem jsme spustili hurónský smích. " A my, my jsme z Československa".

Na Times Square nás nakonec dovezl. Rozloučili jsme se, a ještě jsme ho sledovali, jak zmateně kličkuje mezi ostatními taxíky a snaží se najít cestu zpět. Někam tam, odkud je v New Yorku.

I v české kotlině mám používání fráze "Odkud jste?" vyzkoušené. Ptám se lidí, kteří ač mluví česky a zjevně tady i žijí, typický český přízvuk postrádají. Tázaní na otázku reagují většinou pozitivně. Někteří sice dotaz jakoby neslyší; jedná se zejména o prodavačky s příliš měkkým přízvukem na "l"; ale ještě se mi nikdy nestalo, že by mi na znovu položený dotaz někdo neodpověděl.

Nejsnadněji rozpoznatelní jsou slovenští občané. Slováci se většinou ani nesnaží mluvit a odpovídat jinak než slovensky a dotaz na jejich původní bydliště je pak zbytečný. Slováci nemají potřebu mluvit po našem asi proto, že na rozdíl od jiných slovanských národů zde žijích, jsou hrdí na to odkud jsou. A pak jsou tady většinou legálně.

Častými dotazy jsem si ověřila statistický fakt, že velkou zde přebývající komunitou jsou lidé z Ukrajiny. Jejich typickým znakem je, že se snaží za každých okolností mluvit spisovně česky. Prozrazuje je však jejich měkké pronikavě nečeské "L". Ukrajince a Ukrajinky jsem potkala v profesích stavebních dělníků; nic nového pod sluncem že; pak také prodavačky, číšnice, uklizečky v supermarketech, jednoho pana architekta a dva lékaře.

Pokud chci, aby mi lidé s nečeským přízvukem rozuměli, zásadně mluvím spisovně, vyhýbám se nářečí, slangovým a ne často používaným vulgárním výrazům. Mám vyzkoušeno, že jinak cizinci nechápou. Když mé tříleté dítě dole na Václaváku u stánku otravovalo, že chce žuejdu jaúdkovou, stejně jsme museli nakonec ukázat prstem, co si vlastně přejeme.

Ještě si pamatuji, jaké to je, když bydlím, pracuji, chodím nakupovat a vůbec žiji někde, kde nemluví mou mateřštinou. A občas vzpomenu na noční můry z toho, že jsem musela zvedat pracovní telefony a na druhém konci drátu na mne někdo chrlil nesrozumitelnou směs cizího jazyka. Proto chválím. Chválím češtinu našich cizích spoluobčanů A to je ta nejlepší tečka konverzace.

Motto:

Byli jsme z ČSSR a teď jsme z České republiky. Jsme také z Česka, kterýžto výraz Moravané nenávidí . Jako rodilý Moravák tedy volám, že ´su z Moravy´. Někteří budeme už brzy a jenom z Evropy, jiní zůstaneme skalně státně národní.