Parta Dobrodruhů: Lovci příšer

     Byl krásný slunný den. Ptáčci poletovali a cvrlikali. Blízké jezírko bylo plné nahatých děcek a na břehu opalujících se dívčin, které z nedalekého houští pozorovali mladíci, kterým hrozilo, že jejich oči opustí své oční důlky a vydají se na sólovou dráhu.

   Parta dobrodruhů si taktéž užívala tohoto krásného dne a dopřávala si odpočinek v zatuchlé hospodě „U Kreténa“, kam se slunce neodvážilo ani když Kretén otevřel neprůhledná okna. Všichni tři hrdinové se nalévali neředěným pivem, když se otevřely dveře a dovnitř vstoupil samotný předseda obchodní rady. I když zase až tak samotný přece jen nebyl. Těsně v závěsu se ho drželi dva šermíři, coby jeho osobní ochranka, nepočítaje ty dva, kteří vstoupili ještě před předsedou. Toto buzikvarteto kmitalo očima sem a tam, jakoby všude čekali nebezpečí, přitom to bylo asi tak všechno co uměli.

   „Vy jste Parta dobrodruhů? Oslovil předseda trojici a snažil se zčásti zamaskovat svůj opovrhující tón.
   „Kdo se ptá?“ zeptal se Maggor.
   „Thobias Thorm, předseda obchodní rady,“ pyšně se představil a potom ani nemrkl, aby to někdo náhodou nepovažoval za pozdrav.
    „Jo, to jsme my“, přikývl Maggor.
   „Dobrá, potřebuji si vás najmout na jednu práci.“
   „Prácu?“ zvedl hlavu Little.
   „Ano, jednalo by se o zabití…“
   „…zabití příšery, banditů, banditů spolčených s příšerů nebo příšery-bandity, ba?!“ přerušil ho Little.
   „Příšery. Jak to víte?“ užasl předseda.
   „Já vím věcí,“ říhl si Little.
   „Ta příšera…“
   „…bývá někde v podzemí, zřícenině, roklině, jeskyni nebo se usadila u vás doma, ba?!“ zase ho Little přerušil.
   „V roklině.“ Přikývl předseda.
   „Ty sú nejhorší.“
   „To mi povídejte. Je to čím dál horší. Obchodníci se bojí napadení a odmítají jezdit se svým zbožím přes roklinu, a tak obchod znatelně vázne,“ stěžoval si Thorm.
   „Tož teda dobro. My to berem,“ přikývl Little. „Ale bude to drahé,“ dodal.
   „Kolik chcete?“ znejistěl Thorm, který si byl vědom toho, že najmout profesionálního hrdinu není malá investice a Parta dobrodruhů měla dokonce tři členy.
  „Tisíc zlatých jako zálohu a potom se uvidí. Musíme omrknout o co jde,“ ujal se slova Maggor a upřesnil cenu. Thorm souhlasil.

   „Toš neztrácejme čas a poďme tu příšeru nakopat do řiti,“ začal se ošívat Little, který už delší dobu nenakrmil svou sekeru.
   Radní pokrčil rameny. „Ehm. No, já ji na vlastní oči neviděl, ale slyšel jsem, že má povícero rukou a nohou, koluje i fáma, že má dvě hlavy, ale jestli má řiť, tak to opravdu nevím,“ strachoval se Thorm. „Pokud ji nemá, nemohli byste ji nakopat třeba do té hlavy? Jedno do které, hlavně abychom se jí konečně zbavili,“ navrhoval.
   „Žádný strach, strécu,“ mávl rukou Little. „Příšera dostane kartáč!“
Thorm si oddychl a zpod svého šatu vytáhl měšec se zálohou. Jako hamižný obchodník dával takovou sumu peněz z rukou jen ztěžka, ale dobře věděl, že taková investice je nutná.
Thorm si oddychl a zpod svého šatu vytáhl měšec se zálohou. Jako hamižný obchodník dával takovou sumu peněz z rukou jen ztěžka, ale dobře věděl, že taková investice je nutná.
   Parta sice nevypadala jako nějaká výhra, tři ušmoulaní otrhanci, snad jen Maggor vypadal jako by ze stoky nevylezl těsně před jeho příchodem, ale oni byli široko daleko jediní, kdo mohli v této záležitosti podniknout odpovídající kroky.
   „Váš přítel toho moc nenamluví, co?“ podíval se Thorm na Barbiho, když vyplácel poslední minci zálohy.
   „Aha!“ hájil se Barbie dotčeně.
   „Jen klid příteli,“ snažil se ho uklidnit Thorm. „Nemyslel jsem tím nic špatného! Pravý hrdina vládne rukama, ve kterých drží svou zbraň a né zbytečnými řečmi, že ano?! Nechtěl jsem se vás nějak dotknout!“
   Barbie mlčky přikývl na znamení, že Thormovo vysvětlení přijímá. Kvarteto předsedovi ochranky si zhluboka oddechlo.

    Jen co Parta přepočítala zálohu a dopila pivo, vydala se na cestu do roklinky, kde měla řádit dotyčná příšera. Cesta ubíhala klidně, ptáčci švitořili a lehký vánek příjemně osvěžoval horký letní vzduch. Asi v polovině cesty někdo vyběhl z lesa a ptal se Barbiho na cestu.
   „Aha,“ ukázal mu Barbie k západu. Dotyčný poděkoval a ještě mu mečem zamával*.

   Zanedlouho Parta zastavila - hrdinové byli u cíle.
‚Roklina, 180 stop‘ – stálo na tabuli se směrovou šipkou, ukazujíc kupředu. ‚Příšera, 200 stop‘ – stálo na dodatkové tabulce.

   „Tak jakou zvolíme strategii?“ začal Maggor válečnou poradu.
   „Toš, já bych ju zabil!“ ujal se slova Little.
   „Aha!“ pochválil mu plán Barbie.
   „Prosím, nezabíhejme do takových detailů!“ zakroutil hlavou Maggor. Little jenom pokrčil rameny jako by tím chtěl naznačit, že si o to sám řekl.
   „Raději pojďme,“ zavelel Maggor a vykročil vpřed. Little s Barbim ho následovali. Parta pomalu procházela roklinou a ostražitě se rozhlížela po okolních skalních převisech, odkud očekávala každou chvíli nemilosrdný útok strašné dvouhlavé příšery, když tu najednou Little zařval: „Fuj! To sem sa lek!“ zaklel a odplivl si přímo před sebe.

   Uprostřed klikatící se stezky na dně rokliny, dvacet stop před Partou, stála příšera. Zelená obluda, sahající do výše Barbiho očí, stála přímo proti nim a nehnula ani brvou. Její mohutné zelené tělo neslo mnoho silných končetin, které se Little ani nesnažil spočítat, protože by to pravděpodobně nezvládl. Dvě obrovské kulaté hlavy směřovaly kupředu a na každé z nich svítilo několik párů očí. Příšera, kterou žádný z nich v životě neviděl, byla absolutně zticha a ani se nehla.

   „Na ňúúú!!“ vzpamatoval se jako první Little a vyrazil kupředu, mávajíc sekerou v rychlých otáčkách. Ještě než stačil doběhnout k příšeře, předběhnul ho Barbie, kterého předběhl Maggorův fireball. Pak už to šlo ráz na ráz. Fireball v ohnivém výbuchu neomylně zasáhl jednu z velkých hlav, když následoval Barbiho sprint zakončený elegantní kopačkou do oka druhé hlavy. O finále zdrcujícího útoku se postaral Little, který jedním mocným sekem přesně zasáhl kloub jedné z mnoha pavoučích nohou příšery.
   „Áááágrrr,“ mocným řevem podpořil Little svůj výkon, ale nebylo mu to nic platné. Sekera neškodně zajiskřila o kloub a respektujíc zákony fyziky, se v poctivém úhlu odrazila někam do nedalekého houští.
   „Áááhhááá…“ zaskučel Barbie, když vytahoval zkrvavenou nohu z oka příšery, kde místo několika litrů oční bulvy byla jen spousta blyštivých střípků, které Barbiho řezaly do lýtka, které se snažil co nejrychleji vyprostit.
   „Do prdele!“ vydechl Maggor, když viděl, co se děje, a že jeho fireball jen neškodně začernil hlavu příšery, místo aby ji utrhl, jak plánoval. Příšera se nepohnula ani o píď a pořád stála na stejném místě, jako by se nic nedělo.
   „Co to k sakru je?“ křičel Maggor a rychle vytahoval z koženého pouzdra svou magickou bleskovou hůlku.
   „To sem eště neviděl,“ ozval se Little, lovící z křoví svou sekeru. „Ta sviňa je oplechovaná!“
Barbie se mezitím dokulhal zpátky k Maggorovi a smutně si prohlížel roztrhanou nohavici u kalhot.

   „A vůbec se nebrání,“ doplnil Maggor. „Ale teď jí ukážu,“ pohrozil a magickou hůlku namířil přímo na příšeru, řka zaklínací formuli: „Ha stala vista, baby!“ V okolí to nepříjemně zapraskalo a z hůlky vyletěl oslepující bílý paprsek, který se zakousl přímo do břicha příšery. Chvíli se nic nedělo, ale než Barbie stihl říct „aha“, po příšeře přeběhlo několik modrých jisker, které rozřízly její břicho, ale místo spousty vnitřností páchnoucích jako Barbiho nohy se z čeročerné tmy vynořila jen malá zelená postavička.
   „Aha,“ ozvalo se po chvíli trapného mlčení.

     Zelený človíček pomalu vylezl z břicha příšery a bojácně se rozhlížel okolo. Vypadal jako nedonošené děcko a na hlavě měl pár nějakých tykadel, která se pohupovala ve vánku sem a tam.
   „Už to chápu,“ ozval se Maggor. „Neboj se, my jsme Parta dobrodruhů a zachránili jsme tě,“ usmál se a vykročil k zelenému človíčkovi, který před ním začal ustupovat.
   „Zachránili?“ zeptal se Little.
   „No jasně. Ta potvora ho sežrala a netrvalo by dlouho a začala by ho trávit. Ale smůla! Tohle,“ ukázal na zelenou postavičku, „tohle byla její poslední bašta. Zasáhli jsme v pravý čas!“
   „Jako dycky né?!“ machroval Little a zkoumavým pohledem hleděl na svou sekeru, zda nějak neutrpěla při nárazu.
   „Počkej! Co děláš?“ oslovil Maggor zeleného človíčka, který ustoupil zpátky k příšeře a natahoval se pro něco dovnitř. „Už jsi v bezpečí. Můžeš jít, kam chceš,“ vysvětloval.
Človíček neřekl ani slovo. Z útrob příšery vytáhl velký smaragdově zářící drahokam a podával ho Maggorovi.
   „A hele, chce se nám odměnit za to, že jsem ho zachránili,“ usmál se Maggor a nabízený dar přijal.
   „Fér jednání!“ pochválil si Little a nemohl od toho zářícího pokladu odtrhnout oči.
   „To prodáme za pěkný prachy!“ přeměřoval si drahokam Maggor a v duchu koumal, jaké magické knihy si za ně koupí. „Je to těžké,“ dal drahokam potěžkat Littlovi. „Dej ho Barbimu, ať ho nese,“ řekl nakonec a obrátil se zpět na zeleného človíčka, který se právě rychle vzdaloval s rukama zdviženýma nad hlavou.

   „Hele, loučí se s námi,“ ukázal Barbimu a na pozdrav mu zamával. „Tak tohle jsme teda zvládli,“ pochválil se nakonec Maggor a Littlovi připomněl jeho moudré rozhodnutí, že magickou hůlku nebudou prodávat, ale že si ji nechají. Little jenom zabručel a dál se kochal zářícím pokladem.
   „Aha,“ spokojeně přitakal Barbie, vědom si toho, že za utržené peníze si bude moct koupit několik sudů piva a ještě mu zbude na nové kalhoty.

   „Tady průzkumný modul Zero5 ze stanice Mléčná stopa. Stop. SOS. Stop. Byl jsem při mírumilovném průzkumu bezdůvodně přepaden a okraden nějakou partou trhanů. Stop. Pošlete záchranný modul! Stop. Šlohli mi warp jádro. Stop. A navíc mi ty kurvy rozbili okno!!! Stop.